číslo 32/2001
vychází 30. července
Názory, komentáře
"My jsme zatím nezjistili jediný případ
diskriminace," vyjádřil se vicepremiér Pavel Rychetský ke kontrolám na
pražském ruzyňském letišti, jež provádějí britští úředníci u cestujících s
letenkou do Londýna. Důvod nevěřit Britům neměl zatím ani vládní zmocněnec pro
lidská práva Jan Jařab: "Otázky o účelu cesty, způsobu jejího zabezpečení a
místě pobytu jsou pokládány všem, říkám všem bez rozdílu," pravil Lidovým
novinám. Leč stala se takováhle věc: Česká televize vybavila svoji redaktorku bílé
pleti a romského redaktora po letence do Londýna a každého zároveň skrytou kamerou.
Oběma britští konzulární úředníci (ve skutečnosti imigrační, leč ti mohou
působit jen na britské půdě, a nikoli v Praze) položili zajisté tytéž otázky, na
něž domluvení redaktoři poskytli shodné odpovědi. Zatímco Nora Nováková hladce
odletěla do Londýna, romskému reportérovi Richardu Samkovi byla po pohovoru v
oddělené místnosti návštěva Británie zamítnuta a stejně pochodil nazítří při
opakovaném pokusu. Hloupá náhoda, řeknete: těch údajně asi padesát Romů a jeden
Polák, kteří byli během prvního týdne britských kontrol v Ruzyni vyloučeni z
letecké přepravy do Londýna, mělo nejspíše také jenom pech. Představitelé
romských iniciativ jsou pochopitelně jiného názoru a chystají se podat žalobu na
český stát, o níž ale právníci tvrdí, že nemá valnou naději na úspěch. Není
to totiž formálně Česká republika, kdo brání Romům vycestovat, ale jsou to obvykle
České aerolinie či British Airwayes, kdo nežádoucího návštěvníka Spojeného
království, kterého takto v Ruzyni označí britský úředník, nepřepraví do
Londýna, neboť by jej v opačném případě musely na vlastní náklady dopravit zpět
do Prahy a ještě by jim Britové "napálili" vysokou pokutu. Tuto právnickou
lahůdku však nejspíš Romové neocení, stejně jako se asi nesmíří s faktem, že
pro Británii jsme demokratickou zemí respektující občanská práva a Ženevskou
konvenci, jejímž Čechům všech odstínů nenáleží v ostrovním království právo
na azyl. Za ním tam Romové v minulosti houfně směřovali, lákáni mezi jiným i velmi
slušným kapesným, jež britská vláda žadatelům o azyl vyplácela. Leč nic netrvá
věčně a žádná země nestojí o to, aby jí jiná země importovala své sociální
či dokonce etnické problémy. A tak Británie v jednu chvíli pohrozila České
republice zavedením vízové povinnosti. A přestože si to naštěstí rozmyslela,
dohodla se alespoň s českou stranou na svých imigračních tykadlech v Ruzyni.
Výsledek však poněkud připomíná jistou rampu, kde se prováděla jistá selekce, i
když prostředí je úhledné, nikdo při tom nekřičí, a nejde o dilema života či
smrti, ale pouze o let do Londýna. Ruzyňské aranžmá má ale určité mezery. Tak
například mnozí Romové mají pleť bledou a navíc i jména jako našinec: co s tím,
že ano? A naopoak četní "bílí" Češi zase v létě ztmavnou někde u moře
do odstínu ještě podezřelejšího, než má pokožka ministra Dostála. Britským
úředníkům vskutku nebude v Ruzyni co závidět, budou-li tam svým zodpovědným okem
chránit Anglii ještě i po prázdninách.
O nadřízených je lépe mluvit jen v
dobrém, ale propaguje-li v ranní poznámce Radiožurnálu její náhradní autor Jan
Pokorný vybírat na pražském Karlově mostě mýtné, veřejně nesouhlasit prostě
musíme. Náležejíce k publicistům, kteří neignorují nálezy Ústavního soudu,
máme ještě v živé paměti stanovisko soudců z 11. července, jímž obci
Dobřichovice v okrese Praha-západ zapověděli vybírat mýtné na mostě přes
Berounku. Neboť spojuje komunikace na obou jejích březích, jejichž používání je
bezplatné. Ke Karlovu mostu přilehlé ulice Mostecká a Karlova jsou též komunikace,
kterých běžně užívají nejen naše maličkosti, nýbrž také miliony zahraničních
návštěvníků Prahy. Její primátor Jan Kasl uvádí, že ze čtyř miliard ročního
zisku České republiky z turistického ruchu vydělá osmdesát procent samotné hlavní
město. V ideálním případě by to znamenalo, že Praha do své kasy získá
každoročně z turistického ruchu přes tři miliardy korun. U nás se však stále jako
kdysi většina příjmů prožene státním rozpočtem a přerozdělí, což v případě
Prahy znamená, že z turistického ruchu do její kasy nevplyne skoro nic.Vyvstane-li
tedy nutnost za 400 milionů generálně opravit Karlův most, unikátní památku
gotické architektury ze 14. století, skládá se na to město, sponzoři, státní
pokladna a uspořádá se dokonce sbírka. Nic proti ní, pokud bude toliko výrazem
blízkého, ba niterného vztahů občanů, přátel a návštěvníků Prahy k tomuto
krásnému městu a jeho architektonickému skvostu. Vydělává-li ale státní kasa na
Praze a jmenovitě také na Karlově mostě miliardy, pak je povinností státu o tuto
národní kulturní památku pečovat a ne ji hodit na krk jiným. Pokud ale kolega
Pokorný pokládá své daňové odvody do státní poklady za natolik nízké, že si za
špacír přes Karlův a případně další mosty na mýtném rád připlatí, bránit mu
v tom nebudeme. Všechny příklady naštěstí přece jen netáhnou!
Kouzelná krabička
Německá firma TC Unterhaltungselektronik už
potřetí vyhrála u berlínského soudu spor kvůli jisté kouzelné krabičce, která
náležitě naprogramována a připojena k televizoru či videu, ušetří vnímavého
diváka televizních reklam. Těsně před reklamním blokem vždy přepne, milí
čtenáři, na váš další nejoblíbenější televizní kanál. To se samozřejmě
nelíbí zejména komerčním stanicím, jimž s nižší sledovaností reklam hrozí
značné finanční ztráty. Značné, avšak nikoli fatální, neboť v
nejsledovanějších vysílacích časech se reklamní bloky vysílají téměř
souběžně na mnoha kanálech a navíc divák, který si z nich vybírá například ty s
napínavými filmy, se asi raději podívá chvíli na reklamy, než aby krabičce dovolil
přepnout na politickou debatu. Ale pozor: i tu, anebo zpravodajství si lze na krabičce
za 448 německých marek nastavit, a pak prý vám na obrazovce nepoběží nic jiného.
Představme si, že takový zázrak bude brzy k dispozici u nás a že za pár let, při
digitalizovaném vysílání daleko většího počtu stanic než dnes, si budeme moci
gurmánsky předvolit třeba pouze a jen projevy v parlamentní rozpravě. Dovedete si,
drazí čtenáři, představit tu radost a pocit hlubokého naplnění?