číslo 32/2001 |
|
Televize |
|
TV TIPY
![]() Americký snímek Haló, tady Denisa, který natočil vcelku neznámý Hal Salwen, nabývá tvaru bezmála rozhlasové komedie - bylo by určitě možné jej sledovat i se zavřenýma očima, natolik je postavený na rozmluvách. Vypráví o lidech izolovaných v samotě své práce a výhradně telefonických kontaktů. Jen tak jsou schopni navozovat vztahy, vyměňovat si informace, dokonce tak praktikují i sex. Ale vyhýbají se i dohodnutým schůzkám, protože se nedokáží zříci pohodlné anonymity, bojí se náhlé odpovědnosti za navázaný vztah, jak vyplývá už z úvodní sekvence, kdy posmutnělá hostitelka sklízí nedotčené pokrmy, protože na chystaný seznamovací večírek nikdo nepřišel. Je příznačné, že nejaktivnější z nich, dívka Gale (Dana Wheeler Nicholsonová), která se snaží osamocené jedince alespoň skrze telefon spárovat, hyne při havárii, když právě telefonovala. Hrdinkou je ovšem Denisa (Alanna Ubachová) , která do kroužku "telefonistů" zprvu nepatří, neboť se v poněkud bizarní situaci ozvala jen otci svého dítěte - Martin (Dan Gunther) totiž jednou v životě daroval sperma a Denisa díky němu otěhotněla. Vypátrala totožnost dárce a chtěla mu aspoň poděkovat. Počáteční rozpaky a podezírání nakonec u Martina vyústí v hrdost nad nenadálým otcovstvím (nápaditě realizovaná je scéna, kdy je Denisa odvážena do porodnice a do telefonních rozhovorů se postupně zapojují další a další lidi). Jsou také nakonec jediní, kdo dokáží překonat bariéru až panické hrůzy z osobního setkání. Film je skromným dílkem, které se však vyznačuje svěže napsanými dialogy a výstižnou charakterizační rovinou. Telefon skutečně značí odlidštění a uzavření se do sebe, i když současně lze vést vícero hovorů. Je to využíváno ke komediálním efektům, když se různé vzkazy vyřizují přes někoho dalšího, když se vyjasňují vzájemná nedorozumění (neboť za špatným erotickým zážitkem se třeba skrývá nenadálý příchod matky, o čemž partner na druhé straně drátu nemá ani potuchy). I když jednotlivé postavy spíše připomínají figurky někým voděné jak na loutkovém divadle, výsledek nezanechává pochybnosti: je to chytrá a inteligentní úvaha nad odvrácenou stránkou tolik vychvalované telekomunikační techniky. JAN JAROŠ
![]() Začátkem léta se v Pardubicích konal další ročník soutěží dovedností zdravotně postižených - abilympiáda. Tyto soutěže se konají v nejrůznějších disciplínách (například košíkářství, práce s počítačem, drhání, mechanická montáž, dřevořezba, výroba nábytku, malba na hedvábí, aranžování květin, řízení automobilu...) a staly se už tradicí. Je však pravda, že tradice abilympiád začala v Asii, kde prvenství v určitém oboru znamená jistotu, že vítěz získá také stálé pracovní uplatnění. Výsledky abilympiád jsou v těchto zemích velmi respektovány a uznávány. O tom si může účastník českého kola nechat zatím jenom zdát. Přesto má soutěž v českém pojetí velký význam, protože pocitu úspěšnosti tady nebrání žádné zdravotní omezení.
![]() Komponovaný večer na téma ČLOVĚK A ZVÍŘE představí několik pohledů různých dokumentaristů na tento mnohdy komplikovaný vztah. Čeští tvůrci se věnovali hlavně současnosti .Britský dokumentární film Člověk a zvíře je pilířem tohoto sobotního večera. Za hledáním podstaty dnešních postojů se britští filmaři vypravili jak do Evropy, Spojených států, tak na asijský kontinent - do Číny a Indie. Zaznamenali obrovské kontrasty - od nepřiměřeného zbožňování domácích mazlíčků a degradace zvířat do karikatur - po vědomé nebo pokrytecké tolerování drastického zacházení. Upozorňujeme, že v části pořadu jsou použity drastické záběry.
Jsou lidé, jimž místo v duši vyplňuje právě vztah ke zvířeti Co jim dává a co bere starost o němou tvář? Dokumentární pořad Najdi si své zvíře režiséra Jana Soukupa hledá odpovědi na tuto otázku ve třech příbězích, a to mezi pavouky, v karanténě pražské zoo a u koní. Diváci se setkají i s oblíbeným vyprávěním scenáristy Václava Chaloupka o zvířatech, která odchoval. ![]() Jak vypadá současná česká scéna moderního tance a jak se ji daří budovat? Divadlo Ponec představí divákům devadesátiminutový pořad režiséra Jaroslava Hovorky Tanec kolem Ponce. Žižkovské kino Ponec bývalo svého času velmi populární. Rázovitá budova v rázovité čtvrti však posledních dvacet, možná i více let chátrala. Nedávno se o ní začalo znovu mluvit v souvislosti s tancem. Vzniká zde totiž první pražské taneční divadlo. To ostatně proběhlo tiskem i v televizi. Za vším stojí občanské sdružení Tanec Praha a Yvonna Kreuzmannová s týmem spolupracovníků.
Režisér Jaroslav Hovorka se s Tancem Praha nesetkává poprvé, ale přesto si netroufá hodnotit současnou taneční scénu. Z představení, která televizní taneční večer představí, ho nejvíc zaujal Petr Zuska a jeho Janáčkova Sonáta: "Petr Zuska má originální pohybový slovník. Abych byl upřímný, jeho choreografie nebyla ale moc stavěná pro kameru. Já jsem byl tentokrát bohužel ovlivněn při hodnocení právě tím, jak se představení snímalo a jak se mi podařilo přenést jeho atmosféru na televizní obrazovku." |