Politické důsledky, jež měla porážka stavovského povstání na Bílé hoře, bezprostředně zasáhly do literárního vývoje. Konfiskace majetku, kterou byli postiženi stoupenci protihabsburské opozice, a rekatolizace, jež měla za následek nucené vystěhování evangelické šlechty a evangelického měšťanstva, násilně rozdělily českou literaturu na dvě části a deformovaly její publikum: česká pobělohorská literatura má dvě větve - jednu domácí, katolickou, druhou emigrantskou, evangelickou - a v Čechách 17. století není na rozdíl od jiných zemí součástí literárního publika šlechta, šlechtický dvůr... Realitou českých dějin 17. století je literární činnost evangelické emigrace, jejíž tvořivé síly ochabují po prvním půlstoletí, a domácí katolická barokní literatura, která má i v době svého největšího rozkvětu typické rysy nerozvinutosti dobře patrné, srovnáme-li ji se sousední literaturou německou a s barokní literaturou v jiných evropských zemích. - Tak začíná svou charakteristiku vývoje české literatury v době barokní doc. Jan Lehár v objemné, ale čtivé učebnici pro studenty středních škol (Jan Lehár, Alexandr Stich, Jaroslava Janáčková, Jiří Holý: Česká literatura od počátků k dnešku. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 1998). Ukázky z barokní literatury najdete zhruba na sto stránkách první Knihy textů (NLN 2000) k této učebnici, ale zčásti také v dnešní přednášce prof. Alexandra Sticha.