číslo 32/2001
vychází 30. července

Tipy ČRo

Sobota 11. 8. 2001 Český rozhlas 3 - VLTAVA 13.40 hodin

V prázdninové Světové symfonické galerii nemůže chybět Antonín Dvořák. Přínos jeho symfonického cyklu je pro světovou hudební historii velmi významný. Ještě prakticky do poloviny dvacátého století byly všeobecně uznávány pouze jeho poslední tři symfonie - č. 7 d moll, č. 8 G dur (někdy nepřesně nazývaná jako "Anglická") a č. 9 e moll "Z Nového světa". Teprve později byly vzaty "na milost" také Symfonie č. 6 D dur a č. 5 F dur. Na základě někdejších původních vydání, o nichž rozhodoval ještě sám Dvořák, došlo k chaosu v číslování symfonií. Přispěl k němu i Dvořákův berlínský nakladatel Simrock, který dokonce dnešní Šestou symfonii čísloval jako První, Pátou jako Třetí, dnes uváděnou Sedmou jako Druhou, Osmou jako Čtvrtou a Novosvětskou jako Pátou! Dnes je tedy všechno jinak a vzhledem k dodatečně uznaným symfoniím raným se nám od Symfonie č. 1 c moll "Zlonické zvony" až po slavnou Symfonii č. 9 "Z Nového světa" otevírá impozantní řada velkých orchestrálních děl, jež znamenitě odráží celý umělecký růst českého skladatele. Do Světové symfonické galerie zařazená Sedmá symfonie bývá považovaná více za kosmopolitní než ryze českou. Leckomu připadá nejvíce "brahmsovská". Dvořák se zde skutečně nejvíce přiblížil tehdejšímu evropskému trendu, zkáznil svou invenci a zaměřil se na dokonalou kompoziční práci. Přesto jde o dílo naprosto osobité, stačí povšimnout si nádherného lyrického vedlejšího tématu v druhé větě či "dvořákovsky furiantsky" roztančené třetí věty. Právě onou jedinečnou syntézou českých prvků a současného moderního kompozičního trendu se Dvořák stal jednou z nejvýznamnějších osobností světového hudebního romantismu.

BOHUSLAV VÍTEK