číslo 33/2001
vychází 6. srpna

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
To, že jsem dnes za mikrofonem, je a byla víceméně souhra náhod a okolností. A možná, že to tak prostě mělo být, že se z učitelky v mateřince stala moderátorka. Je sice pravda, že mi mé povolání dalo pro tuto profesi mnohé předpoklady a výhody, ale pravdou také je, že začátky byly krušné a nebýt pomoci skutečných "rozhlasáků", tak bych někdy asi "nejraději nebyla".
Moc mi tenkrát před lety pomohl tehdejší režisér Ludvík Mühlstein a jeho slova -"Mikrofon je ucho posluchače a podle toho s ním musíme zacházet" - jsem si vzala k srdci.

Vaše rozhlasová "nej"?
Já bych to viděla trochu jinak. Musela jsem se naučit určité pokoře, úctě a zodpovědnosti k posluchačům. Bez toho to prostě nejde. A také to, že není možné posluchače podceňovat, protože on bezpečně pozná, kdy myslíte doopravdy to, co mu říkáte, a kdy jen "hrajete". Vím to moc dobře z pořadů Písničky pro radost a Melodií podvečera, které moderuji. Proto moje rozhlasové "nej", jsou právě posluchači. Známe se za ta léta, naučili jsme se navzájem respektovat .A i když se říká :"není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem", mám z práce radost .To je mé rozhlasové "nej".

Co vás drží nad vodou?
Když jsem byla malá, naučili mě rodiče "plavat" a od té doby, i když se občas topím, nedám se a "plavu " dál.