číslo 33/2001 |
|
Televize |
|
ZVEME VÁS DO KINA
Evoluce: opět nás ohrožují pravěké
stvůry
Americká hororová komedie Evoluce je dalším dílem na téma hrozícího konce světa, tentokrát s nezadržitelně se množícími mimozemskými organismy. Režisér Ivan Reitman - pamatujeme si obdobně laděné Krotitele duchů - z toho sice v závěru vytěžil absurdní pohled na giganticky rozbobtnalou hmotu nezadržitelně se valící krajinou (vybavila se mi asociace na gigantické prso z dávné Allenovy komedie Co všechno byste chtěli vědět o sexu), avšak přes průběžné vnášené komediální momenty (převážně ve verbální sféře) vyprávění nedokáže zapřít původní vážně míněný thriller, kdy téměř z hodiny na hodinu se množící a stále útočnější potvory se stávají smrtelným ohrožením pro lidstvo. Po trikové stránce je film jistě vynalézavý - působivé jsou zejména scény, kdy obrovitý ptakoještěr i s unesenou ženou v drápech prolétává prostorným obchodním domem. Avšak celkové pojetí vychází jen z osvědčených vypravěčských i motivických stereotypů odkazujících jednak k Jurskému parku, Mužům v černém a Godzille, jednak k odlehčené poetice již zmíněných Krotitelů duchů. Hrdinové musí napravovat zbrklé zásahy, jichž se dopustili bojechtiví vojáci, a původně převažující hororové podloží občas skřípe, když je mu nasazován komediální přeliv. Tato oddechová letní zábava si vypomáhá karikovanými figurkami, ať již je to pohybově nešikovná vědkyně Allison (Julianne Mooreová), neustále někam padající, neposedný černošský geolog (Orlando Jones) s výrazivem značně prostořekým, zmateně se uchichtávající požárnický adept (Sean W. Jones) - či na druhé straně groteskně tupý, o to však arogantnější generál, jenž vede armádní výzkum. David Duchovny jako ústřední hrdina, biolog Ira, je mimořádně toporný, neschopný dospět ani k jednoduché komediální šarži, nanejvýš se zmůže na svůdnický úsměv. Takže nakonec oceníme zejména živelnou karikaturu politické povznesenosti a bohorovnosti, jak ji předvádí Dan Aykroyd na postavě samolibého guvernéra, jenž se s několika žoviálními frázemi v ústech a samozřejmým přesvědčením, že má vždy pravdu, přijíždí zeptat na podivné události. Vyprávění ostatně spoléhá na vtipné průpovídky: třeba když po konstatování, že mimozemský organismus stihne během několika dnů to, co pozemskému životu trvalo miliardy let, zazní odpověď, že je to určitě ztělesnění amerického snu o úspěšnosti. JAN JAROŠ |