číslo 33/2001
vychází 6. srpna

Tipy ČRo

Čtvrtek 16. 8. 2001 VLTAVA - 9.35

Způsob prožívání času aneb Formu variací známe ze života

Výraz variace je každému srozumitelný a nesouvisí pouze s hudbou. Latinské substantivum "variatio" znamená různost a sloveso variace můžeme dokonce přeložit jako barvit, činit pestrým, vytvářet rozmanitosti, měnit, střídat ap. A varietas je tudíž nejen pestrost, ale dokonce vrtkavost či nestálost. Výrazy tohoto druhu zná nejen matematik, geometr, statistik, sociolog, geofyzik, astronom, botanik, ale jak se ukazuje i turista, kuchař či hudebník. České pořekadlo Život je změna a změna je život mluví vlastně o variacích. Také žádný nový den v lidském životě není absolutně stejný jako den předchozí. Pokaždé je jakousi variací na nějakou přesnou či mlhavou představu o tom, jak by vlastně den měl vypadat. A totéž platí i o delších časových plochách, jako je rok či delší životní období. Vždyť co jiného znamená novoroční předsevzetí než chuť napsat svým životem lepší variaci na téma rok, než byla ta předchozí. Variace jako hudební forma bývá většinou spjata s představou toho nejjednoduššího kompozičního modelu. Zazní téma, nejčastěji hudební skvost z dílny někoho jiného, a pak následuje nejrůznější počet variací. Autor se snaží předvést v co nejlepším světle, ale je omezen řemeslem a tradicí. Ani nepředpokládá, že dílo bude mít dlouhou životnost, obvykle je ani nezařadí do seznamu svých skladeb. Samozřejmě že existují a jsou dostatečně známa i variační díla špičkové umělecké úrovně. Ale už romantikům připadal klasický variační model příliš banální, a i když se mu nevyhýbali, snažili se, a často velmi úspěšně, zapojit variační princip do složitějších formálních struktur organicky vyrůstajících z povahy jejich hudby. Často se tudíž dotkli zákonitostí vývoje dramatu a překvapivě se jim podařilo postihnout jevy odpozorované ze života. Můžeme například sledovat práci s tématem, jež v průběhu díla vykrystalizovalo ze dvou protikladných subjektů, které na konci skladby potkáme znovu zcela proměněné. Proces takového hudebního dramatu bývá završen katarzí a skladba může být vnímána i jako cesta ke světlu, jak je tomu u Césara Francka. Ale díla Fryderyka Chopina a Richarda Strausse ukazují další možná řešení. O nich vypráví náš pořad.