číslo 34/2001 |
|
Názory, komentáře |
|
ZKRAJE TÝDNE
Je doba kultu hvězd
I v seriózních denících se takřka denně dočítám o lidech úspěšných a bohatých. Chci-li si zítra koupit ty či ony noviny, mohu se rozhodnout podle toho, zda chci nahlédnout populárním zpěvákům do ložnice, nebo bohatým podnikatelům do portmonky. Marně se pokouším rozpoznat pohnutky a postoj novinářů, kteří o nich píší. Často mi připadá, že slyším za jakoby nestranným novinářským zájmem ozvěny socialistické závisti s nostalgií po starých časech a kultu stejného žaludku. Jindy cítím ničím neodůvodněný obdiv k novodobým produktům našeho pubertálního kapitalismu. Lámu si hlavu, proč noviny, přece jen spíš intelektuální, ztrácejí své renomé tím, že usilují o čtenáře, řekněme nenáročného a jednoduššího. Proč ho lákají na výhru auta a denně mu slibují peníze, když jejich původním posláním bylo spíš preferovat být než mít? Že by chtěli bulváru vypálit rybník a jeho zbraněmi ho zlikvidovat? Co si pak ale bude číst po myšlenkách prahnoucí menšina? Vždycky mi připadal nepochopitelný a nelogický klíč, podle něhož si společnost vybírá své populární idoly. To, jak je mezi lidmi rozdělováno bohatství, patří asi k základním traumatům lidstva od pravěku. Ve jménu nápravy této fatální nespravedlnosti se vedly války, rodily se různé i hrůzné politické a náboženské ismy a umíraly miliony. Třeba v době husitů či komunistů. Leč nic nezměněno a život jde dál. Ukrutná a nesplnitelná touha po sociální spravedlnosti dodnes určuje myšlení mnoha lidí. A ta bude taky asi příčinou, že se dnes a denně dočítáme v závislých i nezávislých listech vzrušující informace o každodenním životaběhu našich úspěšných, slavných a bohatých spoluobčanů. Víme, v čem jezdí, co pijí a jedí nebo zda mají raději poklopec na zip či na knoflíky. Řeknou nám svůj názor na svět, na sex, na život, Kosovo i Evropskou unii. Dnes k nám tedy převážně promlouvají, jak velí doba kultu hvězd, popoví zpěváci a muzikanti, úspěšní sportovci a oblíbení herci. Je pryč doba moudrých stařešinů, myslitelů a filozofů. Na svou dobu čekají - a ještě si počkají - lékaři, vědci, učitelé, jakož i pekaři, dělníci, pěstitelé. Až se dočkají, získají bohatství a slávu. Ztratí ale klid a svobodu své anonymity, která možná jednou bude mít pro leckoho cenu zlata. JAN ŠPÁTA |