TÉMA TÝDNE
Kontroly končí, problém zůstává
Od minulého pátku
"pozastavili" britští úředníci na pražském ruzyňském letišti
prosívání pasažérů směřujících do Británie. Od 18. července, kdy kontroly
začaly, nevpustili britští imigrační úředníci, krytí konzulárním statusem, na
paluby letadel zhruba 120 lidí, v drtivé většině Romů. Podle česko-britského
prohlášení ministrů Jana Kavana a jeho britského kolegy pro evropské záležitosti
Petera Haina během tří týdnů před zavedením kontrol na Ruzyni bylo ve Velké
Británii registrováno 204 žádostí o azyl z České republiky, zatímco v období po
18. červenci pouze dvanáct žádostí. "Přiměřenost kontrol" se tedy
prokázala pádně a dříve než za měsíc, jak to 31. července předpokládal Jan
Kavan. Ono se ostatně není čemu divit, neboť je-li možné požádat o britský azyl
až na britské půdě, pak jestliže potenciální žadatel není vpuštěn na Ruzyni do
letadla, k "zneužívaní imigračních procedur v Británii" může dojít už
jen nedopatřením. Kdyby se bývalo kontrolovalo nejen na Ruzyni a podezřelí
cestující byli vylučováni i z autobusové přepravy do Londýna, mohla se místo
dvanácti žadatelů o azyl skvět v ministerské statistice třebas i nula. Ani pokles
žadatelů o azyl z 204 na 12 však neospravedlňuje nevkusem a diskriminací
zavánějící ruzyňské třídění českých občanů, provádění se svolením jejich
vlády na území jejich státu úředníky státu cizího. Od vlády ČSSD, strany
"dolních deseti milionů", mezi něž - předpokládáme - patří i romská
menšina, by se očekávalo méně pragmatismu a více ohleduplnosti k vlastním
spoluobčanům, nemyslíte? Počítal s tím nejspíš i Václav Klaus: "Naše vláda
a pan Kavan ponižovali naši zemi před světem a Velkou Británií. Chtělo by to, aby
se pan ministr Kavan hodně rychle našemu národu omluvil," prohlásil v TV Nova.
"Takhle mluví státník a obhájce národních zájmů," řekne si asi nejen
sympatizant ODS a Václav Klaus zajisté doufá, že si jeho zmužilý postoj uchová v
paměti do příštích voleb. Co si ale uchovat v paměti z následujícího resumé
Ivana Langra? "Volilo se mezi tím, zda by se měla zavést víza pro všechny, a
tím, že se na letišti muselo čekat deset minut kvůli občanům, které Británie
nechtěla. Jsem rád, že kontroly byly pozastaveny," děl místopředseda sněmovny
a ODS. Poslanec a ústavní činitel Langer je vybaven diplomatickým pasem,
umožňujícím přednostní odbavení na letišti či hraničním přechodu. Jeho
držiteli nehrozilo a nehrozí ani jen deset minut nedůstojného čekání, neřku-li
dilema, že by ho v civilizované cizině nechtěli přijmout. Poslanec Langer však
patrně rezignoval na podporu voličů-Romů a lidí, kterým se hnusilo jejich ruzyňské
selektování, protože jinak by se býval vyjádřil zaobaleněji. Třeba jako předseda
senátu Petr Pithart, který pozastavení kontrol přivítal s dovětkem, že se
"musí najít rovnější a férovější řešení". Jenomže odkud začít a
kde ho hledat? Ivan Veselý, předseda romské organizace Dženo, opakuje, že
"situaci romských migrantů pozastavení letištních kontrol v žádném případě
neřeší. Nemění se nic ani na tom, že práce britských úředníků zasahovala do
suverenity České republiky". Podle předsedy Mezinárodní romské unie Emila
Ščuky "od prvopočátku tato dohoda byla špatná, diskriminační, obcházela
platné zákony i ústavu". Nic podstatného proti obojímu unissonu, leč problém
je v tom, co této dohodě předcházelo: V prvním pololetí 2001 požádalo v Británii
1200 občanů ČR o azyl, přičemž v posledních dnech bylo definitivně zamítnuto 120
odvolání žadatelů a jen osmi až devíti byl azyl z humanitárních důvodů udělen.
Drsná čísla, že ano? Přesto se Romové pokoušejí buď letecky přes Německo a
Polsko, anebo autobusovými linkami z Prahy i nadále proniknout do Británie. Josef
Facuna z ostravské pobočky Demokratické unie Romů potvrdil, že směřují za
rodinami, které v Británii již mají a že je jen otázkou času, než Britové odhalí
nový kanály, jimiž čeští Romové na ostrovy směřují. Pro "gádža" je
těžké odhadnout, jaký mají pánové Veselý, Ščuka, Giňa či Facuna mezi romskou
komunitou autoritu. Jestli ale nějakou mají, měli by svým lidem trpělivě ale
naléhavě vysvětlovat, že poměr 9 : 1200 činí jejich naděje na azyl v Británii
nulovými a že si ho od Britů - na rozdíl třeba od sociálních dávek u nás -
nevyvzdorují. Když se s tím Romové nesmíří a potáhnou dál na Albion, kde o ně -
tak to je - nemají zájem, docílí toliko zavedení vízové povinnosti pro všechny
občany České republik. "Bílí Češi" (s prominutím) je pak ale budou
milovat ještě méně a disponujíce většinou voličských hlasů, žádná příští
vládní garnitura nebude mít mandát a odvahu investovat hodně peněz a trpělivosti do
sociálního a vzdělanostního povznesení romské populace, bez něhož ale vždycky
budou čeští Romové v nevýhodě a šáleni spasením v cizí "zemi
zaslíbené".
Normální rivalita
V uplynulém týdnu vystoupil v kanadském Edmontonu na stupeň pro
vítěze desetiboje Tomáš Dvořák. Po třetí v řadě a v novém rekordu
mistrovství. Světový rekord ovšem drží Roman Šebrle, který se tímto mistrovstvím
”protrápil” s bolestí třísel, jež se mu ohlásila hned ve druhé disciplíně,
skoku do dálky. Po prvním dnu soutěže se média soustředila na vztah těchto dvou
atletů a významně upozorňovala, že není tak vřelý, jak tomu prý bývalo
v minulosti. ”Kamarádství skončilo” uvedl v titulku nejčtenější
deník. Po závodě sice Dvořák označil Šebrleho výkon za heroický a posteskl si,
že na stupních vítězů nestáli společně, ale neskrýval, že potřeboval vyhrát.
Není nic příjemného být na vrcholu kariéry médii odepisován, jak se to Tomáši
Dvořákovi stalo po jeho trápení na olympiádě. A Roman Šebrle říká, že
nežárlil na Dvořákovy výkony, ale byl rozmrzelý z těch svých… Otázkou je,
proč by se vlastně desetibojaři měli po každé disciplíně poplácávat po zádech,
když se o žádnou týmovou soutěž nejedná, každý bojuje sám za sebe.
Petr Nováček, Ivan Hoffman |