Jako roční období se se železnou pravidelností opakují každé léto stejné stesky - nic se neděje, je okurková sezona. Není to žehrání zelinářů, ti naopak chrlí na trh nakládačky i salátovky, ale často jde o povzdechy z naší obce novinářské. Jenomže když o tom tak přemýšlím, je to možná stereotypní šálení a mámení. Stačí se podívat jen na právě běžící měsíc srpen a hned je patrné, že po léta přináší událostí dost a dost. Některé dokonce s takových dosahem, že by mu jiné měsíce mohly až závidět.

A není to jen otázka naší historie - třeba událostí srpna roku 1968. Také další srpnové dění je jakoby náhodou spojené se zemí, která k nám tehdy vyslala na dočasně dlouhodobý pobyt tanky. Před deseti lety - rovněž v srpnu - se třeba tady v Moskvě pokusila skupina konzervativních politiků svrhnout otce perestrojky a jednoho z likvidátorů berlínské zdi - Michaila Gorbačova. Později nakonec odstoupil nejen Gorbačov, "co ho znal celej Dlabačov", ale rozpadl se i slepenec Sovětského svazu. Díky srpnu 1991. Ale vraťme se zpět k okurkám. Ty mohou být prima sladké, anebo palčivě hořké. A podobné je to kupodivu i s událostmi okurkové srpnové sezony. Drama jaderné ponorky Kursk se odehrálo před rokem a její potopení bylo hořkým soustem pro celé Rusko. A těch trpce svíravých pocitů přišla jen v minulém roce celá srpnová série: výbuch v centru Moskvy na Puškinově náměstí i požár televizní věže Ostankino. A kdybychom se podívali zase o něco víc zpátky, třeba opět na 21. srpen, den pro nás historicky nepříjemný, pak najdeme příklad, který má, jako to někdy i u oněch okurek bývá, naopak sladký konec. Jedenadvacátého srpna před deseti lety se ze svíravého a dlouhého sovětského obětí vymanilo k samostatnosti Lotyšsko a Estonsko si pro vyhlášení nezávislosti vybralo tentýž měsíc. A světe, div se, ani Litva nenašla v kalendáři pro termín, kdy se zbavila Sovětské armády, jiný měsíc než právě okurkový srpen. I když to bylo v poslední srpnový den roku 1993.

Rusové okurky milují a konzumují je na kila, často hlavně k vodce. Ale jako každý jiný, hořké neradi. Právě ty historické jim ale v minulosti často spíš ústa křivily, než roztahovaly do úsměvu od ucha k uchu. Nedá se tvrdit, že by tu okurková sezona znamenala, že se nic neděje. Možná to ani není náhoda. Ti, kteří tahají za tajemné nitky v pozadí dění, si možná říkají, že ospalá, dusná dovolenková a prázdninová doba je tím pravým časem k momentu překvapení. Nebo že by to bylo proto, aby novináři jen neskuhrali, že se nic neděje a je tu zase ta prokletá okurková sezona, kdy se z vod vynořují Lochnesky a na polích jako houby po dešti rostou vzkazy mimozemšťanů, že nás poctili návštěvou? A třeba si i lidé vzdálených světů vybírají schválně srpen, co říkáte ?