I když ruský trh gramodesek a fonoválečků byl již od počátku historie zvukových záznamů velice rozsáhlý, omezoval se na větší města - především tedy Petrohrad a Moskvu - a téměř veškerá produkce zvukových nosičů i reprodukčních přístrojů byla zpočátku dovážena z Francie a Německa. První zákazníci se totiž rekrutovali z vyšších vrstev společnosti, které tehdy před používáním ruštiny preferovaly módní francouzštinu či němčinu - těmito jazyky se konečně hovořilo i u carského dvora.

Největší objemy dovozu gramodesek a gramofonů do Ruska realizovala francouzská firma Pathé (dodnes v ruštině existuje pro označení gramofonu výraz "patifon"). Náklady na dopravu - a především škody, vznikající během přepravy křehkých gramodesek na dlouhé vzdálenosti - dovedly tuto firmu k rozhodnutí lisovat své gramodesky přímo v Rusku. V roce 1907 proto v Moskvě zahájila firma Pathé provoz ve své nové továrně, kde se gramodesky lisovaly z dovážených francouzských matric. Tato lisovna byla v provozu až do roku 1917 - pochopitelně s nepravidelnými výpadky během první světové války.
Další velkou ruskou továrnu na výrobu gramodesek, Metropol, vybavenou 32 lisy, postavila v roce 1910 německá firma Moll, Kybarth & Co. ve vesnici Aprelevka, původně malé stanici na železničním tahu Moskva-Kyjev. Nahrávací studio a galvanoplastickou dílnu měla tato továrna ve 40 km vzdálené Moskvě.
V době před vypuknutím první světové války operovalo na území Ruska ještě několik dalších malých gramofonových firem, které své výrobky uváděly na trh na často velice malebných etiketách - ani jedna z těchto firem však nebyla ruská. Své gramodesky zde vydával i další německý podnikatel A. Burchard. Hlavním oborem činnosti tohoto průmyslníka ovšem byla především velkovýroba patentovaných gramojehel, jež nesly jeho jméno a byly dodávány v plechových krabičkách s barevnými, velice atraktivními obrázky - například ruských měst či slavných ruských pěvců a umělců.

Největší gramofonová firma na světě, anglická The Gramophone Company, dovážela do Ruska své výrobky na malebné etiketě "píšící andělíček" z lisovny v lotyšské Rize, kde pracovalo více než 100 lisů. Stálé nahrávací studio na území Ruska ovšem firma GC neměla. Snímky předních ruských umělců pořizovali její nahrávací technici při svých návštěvách Petrohradu, Moskvy či jiných měst na přenosném zařízení a natočené matrice zasílali ke zpracování do Anglie. Začátkem roku 1902 tak natočil v Moskvě nahrávací technik společnosti GC W. S. Darby první snímky mladého F. M. Šaljapina - vyšly na zvláštní červené etiketě, která byla od té doby vyhrazena pouze pro nahrávky nejslavnějších umělců. Na podzim roku 1909 byl na gramodesku zaznamenán také hlas další ruské celebrity, spisovatele a myslitele Lva Nikolajeviče Tolstého.

Kolem roku 1910 vyrábělo na území carského Ruska celkem asi 13 lisoven ročně kolem 18 milionů gramodesek, dalších asi 6 milionů gramodesek se do země dováželo. Vypuknutí první světové války pochopitelně mělo dopad i na gramofonový průmysl. Ve většině evropských zemí v letech 1914-1918 žádné nové nahrávky nevznikaly, ale v carském Rusku byla v tomto ohledu situace poněkud netypická - gramofonové firmy zde i nadále natáčely a vydávaly nové snímky. Například Fred Gaisberg ještě v roce 1915 pořídil řadu snímků význačných pěvců petrohradské carské opery - jako vlastníku amerického pasu se mu podařilo přicestovat i s aparaturou do Petrohradu přes Finsko.

Pro firmu GC však v té době bylo spíš problémem, kde natočené snímky vylisovat. Výrobní zařízení lisovny v Rize bylo totiž v důsledku válečných událostí v srpnu roku 1915 demontováno a 90 lisů i s galvanoplastikou evakuováno do Petrohradu, kde firma hodlala pokračovat ve výrobě gramodesek. Když se ukázalo, že to nebude možné, bylo zařízení převezeno do Moskvy. Zde však nebyly podmínky o nic lepší: jednání o pronájmu továrny Metropol v Aprelevce nebylo úspěšné, nepodařilo se ani dospět k dohodě o dočasném využívání zařízení moskevské továrny firmy Pathé. Ruskému řediteli pobočky firmy GC se nakonec podařilo pronajmout dočasné prostory pro účely lisování gramodesek v jedné moskevské elektrárně, která zároveň jeho lisovně dodávala potřebnou energii. Instalace výrobního zařízení zde začala v říjnu roku 1915 a již v prosinci téhož roku prvních deset lisů (z celkových čtyřiceti) začalo produkovat gramodesky značky Amour.

Výroba gramodesek v tomto závodě - stejně jako ve dvou zbývajících ruských továrnách Pathé a Metropol - pokračovala s přestávkami zapříčiněnými buď nedostatkem energie, či pracovníků až do únorové revoluce v roce 1917, kdy po pádu carské monarchie došlo v Rusku k ustavení revoluční vlády. Výroba gramodesek v prozatímním moskevském závodě firmy GC mohla po tomto datu pokračovat až poté, kdy zde byly instalovány soustruhy, na kterých se vyráběla munice (jen pod touto podmínkou totiž měla továrna zajištěné dodávky energie).

V listopadu roku 1917 byly na základě jednoho z prvních výnosů bolševické vlády zastaveny dodávky energie všem továrnám, které vyráběly "luxusní zboží". Skončila tak pochopitelně i výroba gramodesek (munice se v továrně GC vyráběla ještě do ledna 1918, kdy byla v celém Rusku - na základě dalšího výnosu vlády sovětů - zastavena veškerá výroba pro válečné účely).

Jaká byla situace v oblasti výroby gramodesek v Rusku (či SSSR) po tomto datu, si povíme příští týden.