Český rozhlas 3 - Vltava, 2. září 10.00 hodin

Je tomu šedesát let: 29. srpna 1941 přejela německá vojenská sanitka na pražském Rašínově nábřeží básníka Jiřího Ortena. Toho dne měl narozeniny: bylo mu právě dvaadvacet let. Přežil je v hlubokém bezvědomí o pouhé dva dny: 1. září zemřel. Dvaadvacet, to je věk, v němž zpravidla hovoříme spíš jen o nadějném rozběhu, Jiří Orten však odevzdal současníkům a především budoucím dílo, které svědčí o mimořádně rychlém růstu ke skutečné zralosti a o stejně mimořádné vnitřní opravdovosti tohoto růstu. Jeho cestu musíme zjednodušit do zkratky: na počátku tedy byly verše něžného a důvěryplného vztahu ke světu, který byl opřen o citové bezpečí, jehož se začínajímu básníku dostávalo v jeho chápavě vstřícné, kultivované kutnohorské rodině. V sedmnácti, roku 1936, odjíždí do Prahy studovat na dramatické konzervatoři, ale záhy byl ještě víc přitahován literárním ovzduším, v němž se počíná (pod "otcovskou" patronací Halasovou) rodit nová básnická generace, jedna z nejsilnějších ve 20. století. Orten - od počátku mimořádně nadaný citem pro hudební plastičnost verše i pro přesnou obraznost - se záhy stal jednou z jejích nejvýraznějších osobností. Leč přichází okupace a s ní i surové zákazy nacistické rasové zvůle. Orten se ocitá ve stahující se okupační smyčce, ve stále se zužujícím kruhu izolace a samoty. Své básně musí ukrývat pod převlek pseudonymů. V tomto ortelném čase, kdy mu zbývají jen slova a ticho za nimi a poezie je jeho poslední šancí k sebeuskutečnění, se tento jemný a bezbranný člověk rozhodne se statečnou úzkostí a úzkostnou statečností otevřít zcela svému osudu, jediné možné cestě, a vydat o ní neúhybné svědectví. Tuto cestu můžeme sledovat na stránkách sbírek Čítanka jaro, Cesta k mrazu a Ohnice. Nedožil se však již vydání sbírky Scestí a především devíti svých Elegií, v nichž dospěl k poezii velkého niterného poznání, velkého obrysu. Ortenův odkaz "síly ze zranitelnosti" a velkého statečného ticha a jemnosti, zkušenosti, kterou pronesl "strašlivým ležením lži, násilí a krutosti", v němž "udržel stráž", není však zdaleka pouhým dokumentem a nemůže tedy být vázán jen na pochmurnou dobu nacistické okupace. Může být sílivým připomenutím, kdykoli se rozmnoží ti "s berlemi hlouposti, s berlemi chladu a vypočítavosti, s berlemi mnoha, jakýchkoli cest"... Ortenovské výročí si v rozhlasovém vysílání připomeneme výběrem z jeho Elegií, doprovázeným úryvky z eseje Jany Štroblové.