Srpen by měl být nejsladším obdobím léta, ale historie vepsala do análů tohoto měsíce příliš mnoho tragických událostí, než aby většina vzpomínek mohla být úsměvná. Zvykl jsem si říkat osmému měsíci roku "srpen a kladiven". Nejen pro kruté a obludné přepadení naší země v šedesátém osmém, nýbrž i pro poslední (doufám, že poslední) velký a zoufalý pokus bolševiků o protigorbačovský převrat před deseti lety. Byl to pokus, který se už nemohl podařit, neboť i ruská společnost se začala vymaňovat z chomoutu čtyřgenerační diktatury. A nakonec krach puče v Moskvě, k úlevě celé planety, znamenal i definitivní hřebíček do rakve SSSR. Škoda že historická bilance srpnů jim nepřipsala k dobru víc takových událostí. Jeden ze srpnů na začátku století odstartoval světovou válku. Tu, které se až dodatečně začalo říkat první světová. Koho už tehdy mohlo napadnout, že by se světové války měly číslovat? Pro normální lidi bylo nepředstavitelné, že by se takové hrůzy mohly opakovat. Koncem srpna roku 1939 svět ohromilo, když Ribbentrop a Molotov pozvedli sklenky se šampaňským na nadcházející dělení světa mezi hnědým a rudým socialismem. Hitlerův nacionální a Stalinův internacionální socialismus tím navenek deklaroval jen dost skromné ambice. Ale zato zřetelné. Tato dohoda stále ještě čeká na dramatické pero Shakespeara XXI. století, který by vylíčil, jak se dva největší tyrani dějin pokusili přelstít jeden druhého. A jak na to doplatily miliony obětí a desítky národů, protože nedokázaly pozvednout hlavy proti vlastním despotům. Osudová tečka za druhou světovou válkou vešla do historických análů také v srpnu. A to roku 1945 - atomovou kremací měst Hirošima a Nagasaki. Při výročních tryznách zazněly tradiční výzvy ke zničení všech atomových zbraní. Ale vývoj vojenské síly jadernou munici už dávno odsunul na vedlejší kolej. Přichází éra zbraní efektivnější síly. Přichází věk laserů a přesných tzv. chytrých pum, nastává doba družicemi sledovaných vojenských operací a akcí kontrolovaných počítačovými systémy. Já vím, že to vypadá jako nová špatná dětská hra. Dá se však říci, a to s klasikem, že všechny války nejsou nic jiného než ta nejhorší hra nejhorších dětí (bez ohledu na jejich věk). Hra těch, které se nenaučily a které nikdo nenaučil slušnému chování. Tak to aspoň už před dvěma sty lety řekl Figarův autor Pierre Beaumarchais. Platí to i na začátku nového století - přes všechny možné změny. Změnila se povaha vojenských a vůbec společenských hrozeb, proti nimž se síla nukleární povahy nedá prakticky použít. Jaderné mocnosti nahromadily atomových šrapnelů a raketových hlavic tolik, že se samy dostaly se svými obřími arzenály do slepé uličky. Jak militárně, tak hlavně rozpočtově. Angličtina zná roztomilý termín "to catch a tartar" - chytit Tatara - a znamená to: mít najednou v rukou něco nevypočitatelného, nezkrotně divokého a nevědět si rady, co s tím. Současné atomové arzenály - to je přesně takový "Tatar". Ale je tu naděje, že spějeme k bodu obratu.

V minulých dnech se na Dálném východě odehrála jedna pozoruhodná událost, které si však v Evropě nikdo příliš nepovšiml. Tak se, hlavně pro její význam, musím u ní pozastavit. Ze Spojených států přijela do Vladivostoku skupina vládních a vojenských činitelů, odborníků pro nukleární problémy, a srdečně se tu objali s ruskými kolegy. Abych byl přesný: setkání se odehrálo 50 kilometrů od Vladivostoku, na východním břehu Ussurijského zálivu, v ještě nedávno supertajném vojenském prostoru sovětského válečného námořnictva, v přístavním městě Bolšoj Kameň. Za mnoho milionů dolarů, za peníze Spojených států tu byl modernizován, či vlastně postaven zcela nový závod na bezpečné zpracování vysloužilých radioaktivních materiálů. Je to nejen za americké peníze, ale také díky americké technologii. Význam nového závodu Zvězda (nesoucího tradiční název podniku, který dosud atomový odpad zpracovával) vysvitne hlavně z toho, že přes dvacet let sovětské a posléze ruské válečné námořnictvo nevědělo, co si s odpadem "atomových Tatarů" počít. Technologicko-teoreticky byl sice problém jasný asi stejně, jako je jasné, jak se dostat na Měsíc. Ale otázka byla, kde na to vzít peníze. V tom pomohly Spojené státy.

Na Dálném východě, stejně jako u Kolského poloostrova, v posledních deseti letech propukal jeden skandál za druhým, když se ruské námořnictvo nedokázalo zbavovat tekutého radioaktivního materiálu jinak než utajovaným (ale těžko utajitelným) vyléváním do moře. Když se to stalo v Barentsově moři, vyburcovalo to hlavně norskou veřejnost. Na Dálném východě zase Japonce. Těžko určit, kde byla a je ruská ekologická bezohlednost řádově nejhorší.

Když to ruští námořní důstojníci Grigorij Pasko a kapitán Nikitin zveřejnili, bylo by je ruské námořní velení nejraději zničilo i s rodinami. Díky bohu, časy už jsou jiné. A lidé jako Pasko a Nikitin by si zasloužili Nobelovu cenu míru.

Velký rozruch začal na jaře před osmi lety, když Rusko nemohlo vyvrátit obvinění, že do moře byly odhozeny jako šrot i dva vysloužilé atomové reaktory z odepsaných ponorek. Každopádně bylo nutné barbarskou praxi ruských admirálů zastavit. Právě tehdy nabídl Borisi Jelcinovi konkrétní pomoc Bill Clinton. Nyní, po osmi letech, je na světě příklad dobré americko-ruské spolupráce.

Dosloužilé ruské atomové loďstvo - submariny i povrchová plavidla - už nemají strašit jako vraky bezohledně zakotvené kdekoliv na západním břehu Severního Pacifiku. Tak jak tomu bylo doposud. Každý vysloužilý válečný stroj, především ponorky, bude nyní s maximální bezpečností zlikvidován. Dosud byla utilizace prováděna dost riskantně. A pomalu. A v nedostatečném množství. Takže se nebezpečný odpad rychle vršil.

Nový závod Zvězda je v provozu od 2. srpna 2001. Američtí experti potvrzují, že je plně schopen likvidovat pevný materiál, který až doposud musel být zvláštními vlaky posílán ke zpracování až do Čeljabinska. A brzy bude dostavěn i zvláštní přístavní prostor, kde zakotví loď "Landyš", fungující dosud jako plovoucí ekologická továrna. Až tu trvale zakotví, stane se propojenou automatickou součástí celého systému, příjemcem a komplexním zpracovatelem všech tekutých radioaktivních materiálů z odepsaných válečných plavidel.

V tomto světě, plném problémů, je zvěst o postavení závodu Zvězda jako o významném ekologickém pilíři očisty na Dálném východě jednou z nejlepších zpráv, kterou letošní srpen přinesl.