Romantická komedie Deník Bridget Jonesové navazuje na úspěšný typ prezentovanými lehkonohými milostnými šarádami typu Notting Hill apod. - hrdinkou je dívka kolísající nejen mezi dvěma muži, ale navíc se vyrovnávající s vlastní mírnou kyprostí i traumatizujícími večírky, jejichž nudu zahání dalšími prohřešky proti zdravému stravování. Vedle zaviněných trapasů, k jejichž vyvolávání má mimořádný sklon, ji sužuje rozhárané rodinné zázemí. Mondénní matka se totiž chytla obstarožního milence i přihlouplých reklam, v nichž spolu s ním vystupuje. Není divu, že dívka své myšlenky očistně svěřuje deníku, jehož texty znějí jako její vnitřní monolog.

Režisérka Sharon Maguireová však dokázala místy i vtipným zápletkám vtisknout vzácnou nezajímavost, marně hledá nějaké výrazové ozvláštnění, nepomáhá ani zařazení Salmana Rushdieho, jenž na jednom z večírků představuje sám sebe. Vyprávění totiž nevytěžilo nic pozoruhodného ani z Bridgetiných dilemat (o kolik věrohodněji prožívaly svůj osud "baculky" třeba ze Sweetie či Muriel se vdává, o kolik přirozenější byly debaty či jen tlachání děvčat z nezávislých amerických filmů), ani z prostředí, v němž vystupuje - ať již je to nakladatelství či později práce reportérky (pochybuji, že záběr vlastního zadku, jímž nechtěně ukončí jeden ze svých prvních šotů, vytváří ten potřebný humorný nadhled).

Hrané úšklebky i rozpačité úsměvy, náhlá gesta i zmatené pohyby, obřadná gesta či činy (viz pouliční rvačku nápadníků), to vše odkazuje k mnohým televizním sitcomům, jejichž poetika celý film zbytečně zatěžuje. Humor vylézá hodně těžkopádný: stěží zaujmou zmatky kolem vaření, z něhož vzejdou pokrmy podivných barev i konzistence, stěží překvapí trapasy kolem natáčení televizních reportáží, do nichž se Bridget odhodlaně pouští. Jestliže Renée Zellwegerová ještě spřádá aspoň jakési obrysy své smolařské hrdinky procházející jedním trapasem za druhým, její partneři - přelétavý, o to však dotěrnější Hugh Grant a zprvu rezervovaný Colin Firth - se uchylují do ulity osvědčených stereotypů, v jakých jsme je poznali již dříve.

Deník Bridget Jonesové se sice odehrává v Londýně, avšak prakticky nic z něho nezachycuje. Předkládá výrazově sterilní záběry, které mají blíž spíše ke zpola pohádkovým krajinkám (zvláště pak zasněženým), a je zabydlen lidičkami směšně topornými ve svém počínání. - Určitě není autorským záměrem v takové optice nahlížet celý příběh; vnímám to jako důsledek nedostatečné tvůrčí vynalézavosti, jakési podivné přikrčenosti a křečovitosti, která sužuje celé vyprávění.