číslo 36/2001 |
|
Tipy ČRo |
|
Co čeká hudbu Antonína Dvořáka v 21. století? Na stanici ČRo 3 - Vltava bude znít po celou sobotu 8. září hudba Antonína Dvořáka - v ten den totiž uplyne 160 let od jeho narození. Mohlo by se zdát, že uskutečňovat speciální den z děl právě tohoto autora je poněkud samoúčelné. Cožpak Slovanské tance, Rusalka, Novosvětská symfonie a další tituly nejsou významnými a u nás mnoha lidmi milovanými a žádanými trvalkami? Na výsluní slávy se však rozhodně neocitají skladatelova díla všechna, ba mohli bychom jmenovat nejednu skladbu, jež upadá v zapomnění, přestože patří v Dvořákově katalogu k vynikajícím. Leč spokojme se s tvrzením, že Dvořák je autorem šťastným, a právě proto jsme se rozhodli náš náročný projekt uskutečnit - abychom hledali příčiny jeho popularity.
Zastavme se nejdříve u jedné sféry, kde se Dvořákovi příliš nedařilo a nedaří. Ač milujeme jeho Rusalku, Jakobína a Čerta a Káču, operní sféru za Dvořákovu doménu považovat nemůžeme. Byl to v prvé řadě symfonik a to při poslechu zmíněných oper cítíme. Obtížnost jejich orchestrálních partů by potvrdili i hráči divadelních orchestrů, velkou symfonickou hutnost pak nejeden hudební kritik. U každého z dalších Dvořákových operních titulů bychom nacházeli handicapy - hlavně v podobě libret, jimž schází nezbytný dramatický spád. Jsou to známá fakta, ale blízká budoucnost ve znamení dvořákovských jubileí nám může přinést nové posouzení jeho zapomínaných oper. Pokud jde o skladby - některé stojí stranou proto, že byly zastíněny svými "sourozenci" ze stejného žánru. Týká se to především smyčcových kvartetů, jež většinou rovnocenně obstojí i vedle velmi populárního "Amerického" kvartetu F dur. Nebo - jaké je naše překvapení, když zjistíme, že Budapešťský festivalový orchestr s dirigentem Adámem Fischerem natočil pro Philips výtečným způsobem nejen všech deset Legend, ale zároveň Drobnosti pro dvoje housle a violu op.75a (z nich vznikly později Romantické kusy pro housle a klavír). Dílo, které je u nás opomíjeno, Maďaři navíc oblékli do působivého hávu smyčcového souboru. Výsledek je jedinečný, byť pro nás poněkud zahanbující. - Hledání méně známých děl v katalogu velkých mistrů se stalo v dnešní době určitým trendem. A právě to je pro Dvořáka mimořádně nadějné. Vždyť jaké možnosti lze objevit, nahlédneme-li do Burghauserova katalogu! Přejme tedy našemu milovanému Mistrovi nejen stálou slávu a pozornost publika, ale také co nejvíce novodobých premiér! BOHUSLAV VÍTEK |