Na prahu školního roku pokorně prosím učitele i rodiče, aby se nedurdili neúměrně, když děti něco spletou. Nemusí to být projev lajdáctví. Může jít jen o výsledek jiného druhu vnímání. K takovému vyjádření mě snad opravňuje jistá získaná odbornost v oblasti dětských popletenin.

Už dvakrát jsem o nich v Týdeníku Rozhlas psal a pro velký posluchačský i čtenářský ohlas tohoto tématu sahám dnes do své rudolfinské sbírky potřetí. Říká-li se "do třetice všeho dobrého", pak za širokou možnost výběru ukázek vděčím pisatelům z celé republiky - a hned úvodem jim chci za jejich korespondenci poděkovat.

Jestliže v průběhu dějin se leccos mění, pak se zdá, že je tu přece jen něco jistého a neměnného: svérázný dětský talent k vytváření jazykových popletenin. K těm dochází už od dob značně minulých - včetně časů rakousko-uherských, jak o tom svědčí i dvě posluchačské shodné připomínky jedné mylné interpretace českého textu hymny tehdejšího mocnářství.

Pan Mňuk i paní Hálková mi napsali, že zásluhou mylného vnímání textu se v časech císařství nejedno dítě u nás domnívalo, že v tehdejší hymně byla řeč o jakémsi občanu Čehonovi, který byl pilný. Tedy doslova, že "Čehona byl občan pilný".

Ve skutečnosti však text sděloval: "Čeho - nabyl - občan - pilný, vojín - zbraní - zastávej..."

V rámci ponoření do historie se teď zmíním i o dopisu od paní Marie Rábelové. Je jí už úctyhodných 92 let a napsala mi krásným, přímo ukázkovým písmem, že vzpomíná na doby svého mládí, kdy v rámci tehdejšího moderního tance se zpívalo "Shimi sem, shimi tam, shimi rád tancuju, shimi ráda mám..."

Byla to doba ještě všeobecně rozšířených večerních modliteb, a tak se stalo, že paní Rábelová tehdy ve svém mládí omylem našla název toho tance dokonce i v Otčenáši. A to v následující pasáži: "Odpusť nám naše viny jako ŠIMI odpouštíme..."

Tolik vzpomínka na shimi - z času úzkých bot s dlouhými špičkami.

Ozvaly se i dvě paní učitelky, který si zapisovaly různé dětské perličky. Paní Jarmila Krausová ze Senomat u Rakovníka si je zaznamenávala do sešitu, kterému říkala "vejžblechtník". Aspoň jedna ukázka. Ptá se Ája: "Paní učitelko, hudebník, který hraje na dudy, je DUDENÍK?"

Bohaté zápisy má také paní učitelka Jiřina Čapková z Prahy. Je v nich i tento výrok malého žalobníčka: "Paní učitelko, on sbírá ze země bacily a dává je do pusy!"

Paní Čapková má zapsán i výrok, jímž kamarád upozorňoval malého Matouše, který si oblékal tepláky předkem dozadu: "Matouši, máš nohy naruby!"

Naruby nebývá jen vnímání dětské, taky my dospělí se dokážeme v některých významech pěkně zamotat. Když mi 22. června v rozhlasovém pořadu Jak to vidí zbyla ještě půlminutka času, řekl jsem si, že popřeji posluchačům k jmeninám. Z letmého pohledu do kalendáře mi utkvělo v paměti, že v ten den je Pavla, tak jsem popřál ke svátku všem Pavlům. Jenže... Správně jsem měl popřát všem Pavlám!

Jazykové záludnosti a popleteniny nám někdy pomáhají bezděky nahlédnout až do zákulisí jazyka, jak o tom svědčí i následující příklad od posluchačky Jiřiny Okénkové z Chomutova. Když byl její syn malý, špatně jedl. Jednou se takhle ošíval nad talířem s polévkou a otec zvolal: "Ať je ten talíř v tobě!" Synek na to opáčil: "Tati, talíře se nejedí..."

A teď něco o popletenině slov jedné italské písně z manifestačních průvodů v padesátých letech. Možná i vy se pamatujete na slova "Avanti popolo". Posluchačka paní Olga mi napsala, že její mladší syn byl ve čtyřech letech náramný zpěvák a tuto píseň si počeštil na variantu: "A mám tě okolo, tady je rosa..."

Paní Jana Mikulecká z Vysokého Mýta vzpomíná na otázku svého vnuka, který svérázně reagoval na televizní reklamu tvrdící, že "JAR je zářivá čistota a cena i pro Skota". Chlapeček se jí vzápětí zeptal: "Babi, a co je to ten PROSKOT?"

U další popleteniny je zajímavé, že na ni vzpomínají nezávisle na sobě dva pisatelé z různých míst republiky - a to pan magistr Miroslav Kitnar z Dvora Králové a paní Věra Jabůrková z Prahy. Oba pistatelé se zmiňují o svérázném dětském výkladu písňového textu o tom, že "sekyra je za dva zlatý a topůrko za tolar". Z textu vyplynula otázka, co znamená to slovo Půrko.

Tedy ono Půrko, které je za tolar.

Ale proč by nemohlo existovat půrko, když existuje čep? Ten se vybavoval jedné dětské zpěvačce v písni "Ej, od Buchlova...". Verš "Dnes večer budeš začepena" si spojovala s čepem od sudu.

Posluchačka z Roudnice nad Labem mi napsala o vzniku dětské popleteniny, která se zrodila při recitaci Erbenovy básně Vrba. Namísto "Zabil jsem NEVĚDA" zcela nečekaně zaznělo "Zabil jsem MEDVĚDA".

Pan doktor Evžen Opatrný z Olomouce vzpomíná na dobu studií na jabloneckém gymnáziu jako na čas holdování písničkám Voskovce a Wericha. Jeho kamarád se na něj tehdy obrátil s dotazem: "Co je to PIĎ?" A pak ještě upřesnil: "No, kde máme nějakou PIĎ?" Student Opatrný nevěl, oč jde. Vše pochopil teprve po přítelově upřesnění, že dotyčnému není jasné v písničce o Davidu a Goliášovi, do čeho obr mydlí mužíka.

Tedy - když se tam zpívá, že obr DO PIDI mužíka mydlí.

Pan doktor Zbyněk Císař z Prahy také vzpomíná na své mládí - a to na čas, kdy byla velice oblíbená písnička o aerovce červené. Zpívalo se tam také "Jedeme nadílet". Pisatel poznamenává - cituji: "Věděl jsem, že se jezdí na VÝLET, proto jsem si odvodil, že se dá zřejmě jezdit i na nějaký DÍLET."

Líbí se mi, když fantazii se meze nekladou, takže na závěr výběru dětských jazykových popletenin a na prahu nového školního roku už jen připojuji rekviem za prázdniny: "Sláva, nazdar DÍLETU, nezmokli jsme, už jsme tu!"