Jednořádková zmínka v Dějinách české populární hudby, několik málo gramodesek a zmatečná poznámka "reprodukční umělec" u jeho jména v Katalogu památných hrobů na pražském Vyšehradském hřbitově - to je vše, co nám dnes připomíná vynikajícího muzikanta a zakladatele historicky prvního českého jazzového orchestru, houslistu a kapelníka Františka Cinka.

Vzpomínky pamětníků bývají někdy zavádějící. Když R. A. Dvorský počátkem šedesátých let tvrdil, že v roce 1925 založil nový orchestr nazvaný Melody Makers, kde mu prý na housle a tenorsaxofon hrával jistý František Cink, byl tento jeho bývalý kapelník už dvacet let po smrti, takže nemohl Dvorského opravit. Pokusme se tedy o to dnes.

František Cink se narodil 23. března 1894. Protože projevoval mimořádné hudební nadání, byl doporučen ke studiu na konzervatoři, které ukončil v roce 1914. V letech první světové války hrál ve vojenské kapele a v roce 1919 nastoupil na houslové oddělení mistrovské školy profesora O. Ševčíka, kde v roce 1920 s vynikajícím prospěchem absolvoval. Stal se členem České filharmonie, ale již o rok později toto koncertní těleso opustil a vydal se s dalšími třemi přáteli a hudebníky na dobrodružnou cestu do Egypta, kde vystupovali s obrovským úspěchem v mondénních kosmopolitních kavárnách především v komorní sestavě cello, dvoje housle a klavír. Zdá se ale, že již tehdy zachytili nástup moderních tanců, protože v jiném nástrojovém složení - již se saxofonem a velkým bubnem - nesl jejich další soubor název White Jazz Band. Jedno z jejich vystoupení zhlédl i tehdejší egyptský král Faud.

Z Egypta se Cink vrátil po dvou letech a další rok se pak ještě s různými hudebními soubory toulal po kavárenské Evropě. Koncem roku 1923 se vrátil do Prahy, jejíž noční život tehdy již naplno pulzoval moderními tanci. R. A. Dvorský, který tenkrát vystupoval s houslistou Willym Bassem v pražském Central baru, uvítal Cinkovu nabídku, aby se stal členem jeho jazzového kvarteta Espritjazz. Tento soubor měl angažmá v nově otevřeném nočním podniku Esprit Bar a kromě Cinka a Dvorského v něm hráli ještě dánský bendžista Ranson (či Rasmusen) a saxofonista Vokáč, kterého později nahradil O. Künzl, zaměstnanec továrny na saxofony značky Koehlert. Espritjazz měl velký úspěch, takže již od října roku 1924 vystupoval každé úterý v pravidelných půlhodinkách Radiojournalu "Čaj o páté".

Svůj legendární soubor Melody Makers založil František Cink v roce 1925 - Dvorský hrál na piano nebo akordeon a zpíval, na altsaxofon a bendžo hrál Jindřich Kocina, malý Američan černé pleti s přezdívkou Little Billy obsluhoval bicí a vydával exotické zvuky, zatímco pan kapelník hrál na housle s ozvučnicí a případně na tenorsaxofon. I když podle Dvorského vzpomínek v roce 1927 měl Little Billyho nahradit u bicích Turek s anglickým jménem Fred Hartford, který také hrál na bendžo, zpíval a stepoval, bylo ještě v letní sezoně roku 1928 Billyho jméno uváděné například v programu hotelu Corso v Mariánských Lázních. V programu jednoho z nejatraktivnějších nočních lokálů tohoto města, Maxhof Baru, byl ve stejné době vyzdvihován vynikající jazzband Melody Makers, kteří mají ve Fr. Cinkovi brilantního houslistu vysokých kvalit, v N. Kinzelovi výborného saxofonistu a v pianistovi Dvorském, který je znám též jako komponista v jiných zemích, vynikající sílu plnou rytmického citu. Zvláště oblíbený je Little Billy, nejmenší americký černošský jazz-komediant, který se svými žertíky stará o veselou náladu v sále.

Melody Makers vystupovali až do konce roku 1928 v předních pražských nočních podnicích Embassy Bar, Sect Pavillon či Esprit Bar, na sezonu opakovaně zajížděli do předních lázeňských měst v tu- i cizozemsku, ale především pravidelně a úspěšně účinkovali v pořadech taneční a jazzové hudby v Radiojournalu. Žádné gramodesky tento soubor ale bohužel nenahrál.

Cink se s Dvorským pracovně rozešel někdy začátkem roku 1929, protože v té době již nebyl - na rozdíl od Dvorského, Kociny, Vacka a Klemra (tedy zárodku pozdějších Dvorského Melody Boys) - mezi hudebníky, kteří pod hlavičkou souboru Sama Baskiniho nahrávali v Berlíně gramofonové snímky pro firmu Kalliope. Dvorský však zájem o další spolupráci s Cinkem nepochybně měl, protože ještě v polovině roku 1930 mu nabízel účast v souboru, který by od podzimu měl nahrávat pro novou českou gramofonovou společnost.

Cink však dal přednost založení vlastního souboru, který se také - společně s Dvorského Melody Boys - stal prvním firemním orchestrem Esty, jak dosvědčuje její oběžník z prosince roku 1930. P. T. obecenstvu se jím sděluje, že firmě se podařilo ...získati k spolupráci hudebně vytříbený umělecký soubor C.& S. Orchestra (Cink & Schwarz), jichž snímky jsou bezvadně provedeny. Oním Schwarzem z názvu orchestru byl pianista Leo Schwarz, s nímž Cinka pojilo dlouholeté přátelství - vystupovali spolu již v onom komorním kvartetu v Egyptě před téměř deseti lety.

Pro Estu natočil v roce 1931 orchestr C & S - též pod označením pouze "Jazz orchestr Esta" - asi dvanáct snímků určených pro polský trh a jen několik málo gramodesek pro český katalog Esty. Je otázkou, zda se Cink osobně účastnil také na nahrávkách Dvorského souboru Cascade Band, který v té době natočil několik snímků pro gramofonovou firmu Odeon - každopádně v sezoně 1930-1931 Cink v podniku Cascade Bar účinkoval. Již v polovině roku 1931 ukončili jak Dvorský, tak Cink spolupráci s Estou a nahrávky jejich souborů začaly od srpna téhož roku vycházet na etiketě Ultraphon. To již měl Cinkův orchestr angažmá v pražském hotelu Juliš, takže na etiketách gramodesek se čtyřmi nahrávkami, které pro Ultraphon pořídil, je označený jako "Jazz-Orchester z baru Juliš Cink a Schwarz". Další dva snímky má na značce Ultraphon ještě jeho "Trio Cink, Libor a Jindra".

Po roce 1932 již žádné další gramofonové nahrávky orchestru Cink & Schwarz ani jiných souborů Františka Cinka nejsou známé. Jeho orchestr ukončil angažmá v baru Juliš a do roku 1935 účinkoval v jen o pár desítek metrů vzdáleném dalším pražském podniku Rokoko. V tomto Cinkově orchestru hráli také Karel Vacek na trubku a kontrabas, Josef Pulec na klarinet, Harry von Noé na piano (brzy odešel k J. Ježkovi do Osvobozeného divadla) a Ernst Jäger na bicí. Leo Schwarz začal od roku 1932 trvale účinkovat jako skladatel a klavírista se souborem Josefa Skupy, s nímž také natáčel gramodesky.

Po roce 1935 vystupoval František Cink až do konce třicátých let s různými barovými a lázeňskými orchestry - v roce 1937 například s jeho lázeňským souborem zpívala v Luhačovicích ve Společenském domě tehdy dvaadvacetiletá Inka Zemánková.

Noční život a častý pobyt v zakouřených místnostech měly neblahý vliv na Cinkovo zdraví. V roce 1938 se pokoušel o návrat do České filharmonie, ale byl odmítnut. Zemřel ve věku necelých 49 let po delším pobytu v nemocnici.

GABRIEL GÖSSEL