Sobota 15. 9. 2001 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04 hodin

Když někdo něco dělá hodně dlouho a navíc to vykonává k obecné spokojenosti, většinou nemá důvod ke změně profese. Lidová přísloví o tom hovoří velice výmluvně, když doporučují ševci držet se svého kopyta a varují starého psa před pokusy o zvládnutí nových kousků. Lidské tělo se skládá z desítek bilionů takových specialistů. Jeho buňky jsou dokonale uzpůsobeny k plnění rozličných úloh. Neurony vedou nervové vzruchy v mozku, buňky svalu se smršťují a vykonávají fyzickou práci, buňky pokožky chrání naše tělo.

Způsob, jakým se buňky různých tkání a orgánů "vyučí svému řemeslu", patří k největším zázrakům přírody. Na počátku je jediná buňka vzniklá oplozením vajíčka spermií, na konci biliony dokonale vycvičených buněčných specialistů bezpočtu profesí. Ani ony nemají důvod učit se dovednostem, k nimž nebyly předurčeny.

Dlouho jsme si mysleli, říká v Meteoru doc. ing. Jaroslav Petr, že specializace tělních buněk je prakticky nezvratný proces. Nyní jsme ale svědky buněčných "rekvalifikací", jež by ještě před několika roky považovali za čirou fantazii i ti největší snílci. Například v mozku najdeme buňky, které kromě proměny v nejrůznější typy nervových buněk zvládají i tak zásadní změny specializace, jakou představuje přetvoření na buňky kostní dřeně, jater nebo svalu. Nedávno odhalili vědci, že buňky odsáté při kosmetické operaci z tukových tkání obézních lidí bylo možno v laboratorních podmínkách donutit k přeměně v buňky svalu, kosti nebo chrupavky. Zatím je předčasné spekulovat o tom, kdy bude možno pomocí přeměn buněk vracet zdraví lidem. Vše je stále ještě ve stadiu pokusů. Ale možná bychom se měli zamyslet nad našimi příslovími, protože přinejmenším pro buňky platí, že žádný pes není tak starý, aby se nemohl naučit nějaký ten nový kousek, a leckterý švec by se klidně mohl pustit svého kopyta a chytit se úplně jiného nástroje.