Animovaný snímek Přestávka: škola mimo provoz z produkce Walta Disneyho je určen dětem spíše nižšího školního věku - odpovídají tomu jak úroveň zápletek, tak kresebné pojetí. Představa, že zlořilý odpůrce letních prázdnin, sám bývalý učitel, chce změnit oběžnou dráhu měsíce tak, aby na Zemi nastalo jen zimní období, a tudíž se stále vyučovalo, je samozřejmě naivní, avšak základní významové akcenty jsou jasně čitelné. I malé dítě chápe, jak je důležitá přestávka, jak jsou potřebné volné dny i období prázdnin - a člověk, který toto všechno chce zrušit, se stává snadným terčem odporu i zesměšnění, zvláště když si počíná jako šéf zločineckého gangu.

Kresebně jsou postavičky zjednodušené, zdůrazňujíce jen důležité rysy, např. výraz obličeje. Často se ocitají na pomezí karikatury. Mají blíže ke komiksu než k obvyklé disneyovské koncepci. Výtvarné pojetí totiž bourá tradiční kresebné pojetí, staví na zjednodušené, nahrubo naskicované linii, na ploškách, které neskrývají v zásadě dvojrozměrný prostor. V pojetí podnikavých žáčků-darebáčků rozpoznáme odezvu South Parku, samozřejmě změkčenou a mravně zušlechtěnou.
Hlavní hrdina samozřejmě páchá lumpárny jednu za druhou, zejména pan ředitel je nešťastný, když chlapec promlouvá jeho hlasem. Avšak dosavadní uličník se projeví jako statečný a zodpovědný, když spolu s kamarády, které musel potají vyzvednout z různých letních táborů, organizuje akci proti tajemným vetřelcům, kteří během prázdnin ovládli školu. Protože žádný dospělý, ani rodiče, ani policisté nevěří, že se děje něco nekalého, dětem nezbývá nic jiného, než aby pátraly samy.
Výstavbově film napodobuje stereotypy thrillerů bondovského ražení - na jedné straně padouši, disponující bezmála vesmírnými zbraněmi a usilující o nějakou tragickou změnu v celosvětovém měřítku, na druhé straně proti nim jakýsi kolektivní James Bond křížený se speciálními zásahovými jednotkami. Navíc rozpoznáme westernový rys v obnovení party kamarádů, kteří se v případě nutnosti spojují ke společné akci. I když celé toto schéma je samozřejmě zlehčeno zasazením do zcela nepatřičné školní reality, odvolává se na běžné užívané postupy sice s patrným madhledem, ale současně s okouzlením.

Nad vyprávěním se klene idea smíření: kromě zavilého maniaka a jeho poskoků nakonec všichni pomáhají dobré věci - jak pan ředitel, jenž se rozpomene na své ideály z mládí, kdy patřil mezi hippies, tak hrůzná kuchařka, která zdá se děti snad vyloženě nesnáší, ale nakonec jim účinně pomáhá v boji proti ničemům. Bojové scény postrádají běžnou krvelačnost, která proniká i do animovaného filmu, jsouce tentokrát inspirovány němou groteskou. Coby účinné zbraně jsou užívány míče i míčky, plechovky s nápoji, přesně mířený proud kaše...
Film v těchto okamžicích paroduje klišé "vojenských" vyprávěnek, počínaje důmyslně vedeným plánem útoku a konče zapojením slavných pochodových melodií, třeba z Mostu přes řeku Kwai. Ostatně hudební složka má svůj nesporný význam, dokresluje charakter dění - včetně písní spjatých s dávnými 60. lety. Je ovšem pravda, že právě v takto modelovaných odkazech vyprávění náhle přesahuje původní vymezení a oslovuje spíše dospělého diváka.