Švédská skupina Cardigans je jednou z nemnoha evropských formací, kterým se ve druhé polovině devadesátých let podařilo proniknout na anglický a americký hudební trh. Její pozice sice není tak silná, jako v případě krajanů z Roxette, ovšem už to, že svou novou desku Cardigans "počala" v Los Angeles, svědčí o pevné pozici na výsluní světového popu. Velký podíl na tom nesporně má půvabná zpěvačka Nina Perssonová, která pauzy mezi řadovými alby mateřského souboru využila k vydání desky A Camp.

Je-li album v reklamních materiálech označováno jako "sólová deska zpěvačky Cardigans", jde o mírně nepřesný, byť z marketingového hlediska pochopitelný slogan. Skutečnost je totiž složitější - Nina Perssonová souběžně s Cardigans zpívala i v kapele A Camp, která v roce 1998 vydala svou debutovou desku. Po třech letech se Nina rozhodla skupinu přimět k doplnění a přetočení celé nahrávky. Tak se narodil projekt, v jehož rámci se vedle samotné zpěvačky a skladatelky výrazně prosazují ještě Niclas Frisk, spoluautor většiny písní, a také Ninin manžel, multiinstrumentalista Nathan Larson.

Nina Perssonová a Niclas Frisk jsou velmi zdatným skladatelským párem, z jejich skladeb však melodické nápady nevyčnívají víc, než je nutno. Je to dáno nápaditým zvukovým kabátem písní, jež producent a další člen A Camp Mark Linkous ušil z látek nejrůznějšího stáří, a vyšel tak vstříc zpěvaččině zálibě ve zvuku nejmodernější, ale i průkopnické elektroniky (koneckonců slůvko camp může ve slangové angličtině znamenat staromódnost). Výsledný dojem pestrosti však nevzniká jen ze zdánlivě neslučitelných kombinací, např. mellotronu a rozličných samplů, ale i ze stylové všehochuti (country, pop, folk, rock, taneční hudba).

Je s podivem, kolik pozoruhodných švédských kapel obohacuje světový rock&pop posledních deseti let. Dvojici Roxette se ještě přezdívalo "Abba devadesátých let". Jak se jednou bude říkat Nině Perssonové?

MILAN ŠEFL