Egyptské pyramidy jsou z kamene, stojí v písku a jsou dílem člověka. Určeny byly pro faraony, tedy pro bohy. "Pyramidy" u bulharského Melniku jsou zase z písku, resp. měkkého pískovce, a jako by vyrůstaly z kamene. Užitek z nich však mají hlavně lidé. Zdejší prostředí totiž údajně patří k nejlepším vinařským oblastem a v samotných pískovcových pyramidách jsou vykopány stovky metrů vinných sklepů. "Melnik" je navíc i světoznámá značka výborného červeného vína! Touha ochutnat tento mok i poznat melnické pamětihodnosti mě přivedla do tohoto nejmenšího města Bulharska, ležícího na jihu země nedaleko řeckých hranic. Cesta byla úmorná, teplota kolem 40 stupňů a vzduch se doslova tetelil. Výsledek ale stál za to! Po překonání několika mírných kopců, vesměs osázených vinnou révou, se přede mnou objevilo panoráma vskutku božské. K nebi se tyčily desítky a desítky písečných hor nejrozmanitějších tvarů. Pyramidy, jehly, komíny, v některých z nich malé tunely. Bizarní výtvory matky Země, i když se zdálo, jako by sem přiletěly odněkud z vesmíru. Ve stejném duchu se vyjádřil i první obyvatel Melniku, kterého jsem potkal: "Lidé si myslí, že před mnoha a mnoha lety sem spadl nějaký asteroid, který vše způsobil. I v důsledku toho je tady asi vzduch čistší. Navíc máme výbornou vodu, zdravou a každý, kdo sem zavítá, by ji měl ochutnat."

Nadpozemskou atmosféru dotváří i nedaleké pohoří Pirin, které se svými až třítisícovými vrcholky působí skutečně majestátně. Já jsem se už však mezitím ponořil do melnických uliček lemovaných útulnými domky. Většina z nich byla nová, část původního města byla kdysi zničena Turky, kteří na začátku minulého století v reakci na zdejší povstání všechny krutě potrestali a většinu obydlí vypálili. Dodnes na samém konci města najdete jejich zbytky. Melničtí však nadvládu Turků přečkali a postavili si domy nové, i když ve starobylém stylu. Všechny si jsou podobné jako vejce vejci: dole jsou z kamene, občas proložené dřevem, patra jsou pak bíle nahozená, některá dřevěná. Mezi nimi se vzhůru klikatí dlážděné cestičky, na nichž vedle místních obyvatel často potkáte i různá domácí zvířata, nejčastěji osly. Melnik se vlastně rozkládá po obou stranách potoka, který se nakonec vlévá do řeky. Po levé straně jsou především malé obchůdky nabízející vedle různých značek melnického vína i další místní pochutiny jako džemy z fíků, meruněk a broskví, různé druhy koření a pochopitelně i bezpočet suvenýrů včetně ručně tkaných koberců. Mimochodem jedním z hlavních zdejších vývozních artiklů je i tabák, který se tu pěstuje. Po levé straně najdete i radnici, na jejíž architektuře se výrazně podepsal muslimský vliv. Druhá strana, to jsou zejména malé a ještě menší hotýlky, všechny s dřevěnými pavlačemi a pochopitelně i lidové vinárny - mechany. Pomalu jsem stoupal vzhůru, minul dva kostelíky, které se dodnes zachovaly - v minulosti jich tu prý stávalo na 40 - a dorazil až na konec obce. Nade mnou se tyčila nejstarší stavba v Melniku - bojarský dům pocházející z období středověku. Za nadvlády beje Ibrahíma v něm nechyběl ani harém, dnes už se za jeho zdmi "skrývá" pouze muzeum. Doslova za touto bývalou pevností pak vyrůstají ony slavné pískovcové pyramidy.

"Tato jizba existuje už 200-250 let. Byla vyhloubena výhradně pro víno, aby bylo chráněno a dozrálo tu. Důležité je, že tu máme stabilní teplotu 10-12 stupňů...," vysvětluje majitel jednoho ze sklípků Mitko Manolov. Jak dodal, sklep vykopali ručně, což trvalo tehdejším vlastníkům dva roky. Rodina Manolovů jej vlastní už 90 let a jejich hlavní chloubou je speciální odrůda "Široka Melnička". Skvělé suché červené víno, tím spíše, když se pije při typické lidové hudbě. A že je právě poledne a venku praží slunce? Na to si v tu chvíli ani nevzpomenete. Na Melnik, na jeho pyramidy, na prosté, ale přátelské obyvatele a pochopitelně i na melnické víno však nikdy nezapomenete...