První divadelní hra z pera autorů Voskovce a Wericha, legendární Vest Pocket Revue, měla premiéru 19. dubna roku 1927. V té době se V+W snad ještě ani neznali se svým pozdějším dvorním skladatelem Jaroslavem Ježkem a své texty v této hře zpívali na melodie dobových amerických foxtrotů a charlestonů. Na hudebním doprovodu hry se podílel jejich spolužák z gymnázia v pražské Křemencově ulici Josef Kyselka, který v té době vystupoval se svým studentským orchestrem The Foolish Fellows na různých veřejných zábavách a v plném složení provázel i představení "Vestpoketky". V té zaznělo mnoho písní - a my se dnes pokusíme zrekonstruovat, jaké české texty přičlenili Voskovec s Werichem především jednotlivým americkým šlágrům.

Na foxtrot Any Ice Today Lady? oba protagonisté ve druhém obraze hry zazpívali dlouhou oslavu sportovního ducha starých Římanů, která začínala slovy: V starém Římu si léčili rýmu. Jak? Cvičili půl hodiny! Zato měli těla z bronzu jako děla u šlechty, ba i spodiny. Oni totiž znali: plavat, běhat, boxovat a šplhat, cvičit, střílet, bruslit a šermovat šavlí, kordem, dýkou, pak mohli s pýchou si na těla ukázat. V sedmém obraze hry V+W zapěli na melodii známého Black Bottomu - částečně též francouzsky - text V Paříži, má drahá (...je podzemní dráha, rovněž věz, žeť tam Eiffelova věž...). V osmém obraze se oba hlavní představitelé dostanou v předscéně k tématu koní, načež na melodii foxtrotu Horses zazní říkanka s textem Tohleto jsou moje koně, koně ty jsou přece moje, to jsou koně mí! Tohleto jsou koně, koně, koně, to jsou přece koně, koně, koně... První jednání pak ukončil chorál na melodii Ej uchněm, začínající slovy Je po bouři, je po bouři, teď si námořnictvo s chutí pokouří.

Ve druhém jednání přednesli V+W na melodii foxtrotu Ukulele Lady (proslavila ho nahrávka v podání orchestru Paula Whitemana) satirický text Slovač americká - alespoň část jistě stojí za ocitování: My jsme Slovač americká, co drží krajany v Evropě, naše práce pro vlast je nadlidská, záda v křesle, nohy na stropě. Rovněž po době šesti let máme pestrý průvod po Praze, oslavujem tak Všesokolský slet, přijde nás to však dosti draze. Ó krajani zlatí, kdo nám to zaplatí, tu práci pro Čechy, a ty trapné blechy, co nás v hotelech u vás, žraly nás proklatě. Hned v další scéně pak na melodii foxtrotu Who? V+W zpívají píseň Kdo? (Kdo nebyl ve vzduchu? Kdo? Ať zvedne ruku! Přihlašte se dobrovolně: kdo jste nelítal v balóně? Kdo nezná rozkoše hleděti z koše na zeměkouli...).

Známý charleston Ain't she sweet zaznívá ve třináctém obraze. Dostal ovšem název Saxofon, susafon a následující dadaistický text: Den co den myslím jen, co se stane za týden, noc co noc brannou moc volám k sobě na pomoc. Co to jen je, co se děje - co to medle, že se vedle mne každý směje. V neděli, v pondělí, byste vůbec veselí být neměli. V úterý, ve středu, do zármutku obyčejně zabředu. Co do čtvrtku, to je den smutku - a pátek ten, je den nešťasten. V sobotu má to tu na tom světě obyčejně mrákotu. Vidíte, nevíte, na co se tu trudíte - patrně myslíte, že se tu smát nesmíte, copak nemáme to, co hledáme, po kom, po čem všichni jednohlasně voláme: Saxofon, susafon, saxo, susa, flexa, mikro, megafon. Biograf, fotograf, bio, foto, auto, moto, fonograf. Ho, ho, ho, no to je toho - k pobavení je toho mnoho. Ať je to, co je to, máte-li smutek - nechte to na léto.

V osmnáctém obraze zaznívá další notoricky známý charleston Yes, Sir, that's my Baby s dodnes oblíbeným refrénem: Jdu vám jednou po poli, kdo se to tu batolí? Ono je to malé nemluvňátko. Povídám mu: drobečku, poběž se mnou s kopečku, dám ti za to sladké cukrdlátko. Že se nestydíte, takhle kazit dítě, zvláště není-li vaše. Vždyť takové děcko nesmí papat všecko, nanejvýš drobet kaše. V závěrečné scéně hry pak všichni účinkující zpívají na melodii Frimlovy Písně tuláka omluvný text: Obecenstvo milé, už přišla ta chvíle, kdy se dává dobrou noc. Proto naposledy nezlobte se tedy, že jsme do vás ryli trochu moc. To se přeci vždycky vyplácí ze všeho si dělat legraci, jenom pustou legraci.

Kromě zmíněných melodií nechali Voskovec s Werichem ve své prvotině zaznít instrumentálce R. Wiedoefta Saxophobia, foxtrotům Jackas Blues a Doo-Wacka-Doo, a několika parodiím - na árii z "Evžena Onegina", na Toreadorovu píseň z "Carmen" a na sladkou melodii R. Stolze Für Dich (Líbuej, líbuej, líbuej mne na čelo, má sladká Andělo, líbuej mne na ústa, z jara nám poupátko lásky vyrůstá.)

Ze hry "Vest Pocket Revue" se na gramodesce zachoval jen jediný dialog Voskovce s Werichem (knižní vydání hry ho ovšem neuvádí), a to anekdota Dobrodružství bílého slona. Vyšel na jedné ze tří gramodesek značky Parlophon, které oba umělci jako své vůbec první snímky natočili v říjnu roku 1929.

GABRIEL GÖSSEL