Režie Sidney Pollack. Hrají Barbra Streisandová, Robert Redford, Bradford Dillman, Lois Chilesová, Sally Kirklandová, Patrick O'Neal, Viveca Lindfors a další.

Úterý 25. 9. 2001 PRIMA - 20.55 hodin

Velkostatkář Stoklasa dostal po první světové válce do správy zámek a panství Kratochvíle. Rád by pronikl do vyšších kruhů, domácnost vede ve velkém stylu. Šlechtici z okolí však neotesaného zbohatlíka ignorují. Stoklasa je tedy potěšen, když do zámku doslova vtrhne nezvaný host: údajný ruský emigrant kníže Alexej Megalrogov. Ten notně rozhýbe poklidný běh život na Kratochvíli. Má v zásobě nepřeberně historek, žádná žena si před ním nemůže být jistá, nevyhýbá se ani soubojům. A stejně jako se jednoho dne vynořil neznámo odkud, po čase zas mizí neznámo kam. Nechává za sebou jen vzpomínky a nostalgii po starých dobrých časech... Režie Jiří Menzel. Hrají Josef Abrhám, Marián Labuda, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Chantal Poullainová, Alice Dvořáková, Barbora Leichnerová, Jan Hartl, Jan Hrušínský, Stella Zázvorková, Pavel Zvarič a další.

Středa 26. 9. 2001 Čt 1 - 20.55 hodin

Režisér Petr Lokaj postavil další díl dokumentárního cyklu Předčasná úmrtí, medailon Jaroslava Dietla Příběh vypravěče, na dvou nosných pilířích: na svědectví jeho ženy a na televizní inscenaci Alexandra Dumase, jehož autorem - vedle dlouhé řady dalších televizních titulů - byl rovněž Dietl. Toto zakotvení umožnilo pojednat život a tvorbu proslulého televizního autora s vlídností a pochopením; Magdalena Dietlová samozřejmě jednoznačně "hlasuje" pro talent i osobní vlastnosti svého muže, dumasovské téma mu zas poskytuje obratné alibi. V ukázce z této inscenace třeba zazní: "Až budeš muset psát v každé situaci..." Vlídné pojetí je ovšem umožněno i časovým odstupem - uplynulo patnáct let od Dietlovy smrti i víc než desetiletí od listopadového převratu. Vášně vychladly. Spolupracovníci Jaroslava Dietla, ale i jeho kritici, hovoří o fenomenálním vypravěči víceméně se sympatiemi. Dokonce i jindy sršatý Jan Rejžek dokáže o jeho "okresech na severu" a jiných angažovaných úletech mluvit málem shovívavě a superkritický Vladimír Just kvůli nim nezavrhnout "celého" Dietla.

Dík zajímavým, často pozapomenutým i novým informacím nabízí medailon poněkud jiný pohled na Dietla, než dosud. Rozhodně nikoli pouze černobílý. Byl autorem řady pozoruhodných uměleckých projektů, např. divadelních her, stál u zrodu českého televizního seriálu (Rodina Bláhova, Tři chlapi v chalupě), byl autorem odvážného, byť na první pohled "pouze" písničkového seriálu z roku 1968 Píseň pro Rudolfa III. (zde po prvé zazpívala Marta Kubišová legendární "Ať mír dál zůstává...") Písničky měl Dietl vůbec rád; spolu se Zdeňkem Podskalským vracel na obrazovku staropražský folklór. Režisér Karel Smyczek právem soudí, že "měl smysl pro lidské osudy, strachy i radosti" jako málokterý jiný autor, ale v dokumentu zazní i další trpce pravdivý názor: "Chtěl mluvit pravdu, ale pak zjistil, že je výhodnější vyjít vstříc vládcům..."

Čtvrtek 27. 9. 2001 ČT 1 - 22.15 hodin

Dokumentární film Časovaná práce je dalším z aktuálních publicistických projektů autorského týmu Lída Rakušanová - Jiří Krejčík ml. Volně navazuje na televizní dokument Bez práce, který byl uveden loni a věnuje se otázce změn organizace práce na prahu 21. století. Snímek klade otázku, zda se v moderní společnosti nedostává práce, anebo zda práce jako takové je dost, avšak je méně určitých dosud obvyklých organizačních forem - s pevně stanovenou pracovní dobou. Jako všude ve vyspělém světě, ubývá tohoto druhu pracovních míst i u nás. Na trhu práce si naproti tomu podnikatelé navzdory stoupající nezaměstnanosti stěžují, že marně shánějí zaměstnance pro práci o víkendech nebo za jiných nestandardních podmínek. Práce na dobu určitou vyžaduje ovšem pružnost nejen od zaměstnanců, nýbrž i od odborů. Může se totiž stát dvojsečnou zbraní, kterou lze případně zneužívat proti zaměstnancům. Jsou si toho odborové organizace vědomy? Mají strategii, jak tomu čelit, když formy práce se dramaticky mění a vyžadují flexibilitu od všech zúčastněných? Film se dotýká i dalších palčivých problémů, souvisejícím s nezadržitelnými změnami pracovních podmínek, které nás v příštích letech čekají.

(ap)

Pátek 28. 9. 2001 ČT 2 -20.00 hodin

Folkaři se konečně dočkali: Česká televize uvádí dokumentární cyklus Legendy folku a country. Někteří prý trochu záviděli rockerům a "bigbíťákům", jejichž muzice byl nedávno věnován rozsáhlý seriál, i kvůli tomu je dobře, že přišla řada na další tzv. menšinovou hudební oblast (i když, jak mnozí právem namítají: jakápak "menšina", příznivců folku a country jsou přece statisíce!). Tvůrce nové řady hudebních snímků patrně inspiroval úspěch bigbítového cyklu, a producent ČT Radim Smetana si může pochvalovat: "Každá dobrá věc má vyprovokovat něco dalšího."

Autorem třináctidílného cyklu je Jiří Vondrák. (Známe ho z cyklů Básníci Evropy a Uprostřed běhu, který pojednává o nynějších aktivitách osobností folkové a country scény a tvoří vlastně svébytné pokračování "Legend".) Spolu s týmem odborných poradců odvedl úctyhodnou práci. O to pozoruhodnější, že ji zvládl za pouhý rok. Vondrák věří, že "intenzita, s níž jsme pracovali, bude na jednotlivých dílech vidět."
Tvůrci se nejprve obávali, že archivních materiálů bude málo. "STB sice pilně natáčela folkové i country koncerty a vystoupení písničkářů," vypráví Vondrák, "ale své archivy pak likvidovala. Otevřelo se nám však netušené bohatství soukromých archivů, mnozí fandové si vystoupení zachycovali kamerou osmičkou či na video. Televizní diváci tak uvidí unikátní záběry, které dosud nikde nebyly promítnuty."
Na Legendách spolupracovali i někteří publicisté známí z Českého rozhlasu, například Jiří Černý a Mirek Kovářík. Ten se podílel mj. na jedenácté části věnované tématu Folk a poezie a vzpomíná: "Víte, jak to vlastně začalo? Jednou na Portě, kterou jsem uváděl, vypadla technika, a v nečekané pauze jsem začal recitovat Hraběte... Ale jinak si myslím, že tvorba mnoha folkařů je sama o sobě poezií."

Také úvod Legend je příjemně poetický: titulky jsou napsány křídou na zeď. ("Inspirovala nás písnička Roberta Křesťana Napsal jsem své jméno na zdi," prozrazuje autor.) Po úvodních dílech, věnovaných trampské písni a šedesátým a sedmdesátým letům, následuje pasáž o vztahu folku a folkloru (což je téma tohoto týdne), poté přichází na řadu historie Porty, dalších festivalů i klubových scén. V celém cyklu smířeně vystupují vedle sebe představitelé folku i country - na rozdíl od některých dnes už historických vzájemných averzí. A ještě jedno téma stojí za zmínku: protagonisté obou žánrů se nejen často inspirovali americkou hudbou, ale svou tvorbu do zámoří také úspěšně vyvážejí.

Cyklus názorně dokládá, že "Československý folk a s ním i trampská a country muzika nebyly pouze hudebním proudem - díly politickému a společenskému klimatu se staly i obrovskou společenskou silou, pro mladé lidi i platformou odporu."

Sobota 29. 9. 2001 ČT 1 - 21.30 hodin

Americká milostná komedie Srdcová sedma vychází z podobného stavebního principu jako Kiešlowského Náhoda: režiséra Petera Howitta zajímá, jak by se mohly vyvíjet různé varianty téhož lidského života v závislosti na zdánlivě podružném detailu, jakým je třeba stižení či nestižení dopravního prostředku. V tomto případě jde o metro - souběžně se rozvíjejí dva rozdílně utvářené osudy půvabné Helen (Gwyneth Paltrowová) podle toho, zda stihla vběhnout do soupravy metra či nikoli. V prvním případě přijela domů příliš brzy, takže nachytala svého milence s jinou ženou a hrdě od něho odešla. V druhém případě se dostala do bytu až pozdě odpoledne, protože ji zranil pouliční zloděj, a s úlevou přijímala konejšení svého nevěrného milence...

Heleniny příhody, v mnohém podléhající osvědčeným konvencím, se pak často dotýkají týchž událostí i prostor. Hrdinka prochází vnitřní proměnou - v prvním případě se seznámí s přemrštěně upovídaným, ale laskavým chlapíkem a zamiluje se do něho, rozhodnuta prosadit se jako samostatná podnikatelka, v druhém rezignuje a živí se jako roznašečka sendvičů. Změny charakteru symbolizuje především tvář: utrápený výraz lemovaný dlouhými vlasy se ocitá v kontrastu se sebevědomýma očima a nakrátko ostříhanými vlasy. Je to však proměna spíše vnější, Gwyneth Paltrowová svou Helen modeluje v obou případech jako citlivou bytost, bolestně reagující na každý - skutečný i domnělý - podraz. V obou liniích totiž vystupuje konkurentka, kterou se její druh snaží zatajit, i když pokaždé z jiných pohnutek.

Srdcová sedma je jímavá komedie, natočená v bezproblémových intencích "dobře odvyprávěného příběhu", která přesvědčuje o tom, že navzdory spletitým peripetiím jsou si nakonec souzeni ti, kteří si to zaslouží - a příběh stále rozdílnějších "zdvojenkyň" téže hrdinky se posléze uzavírá v nemocnici, kde se obě Heleny ocitají po vážné nehodě. Obě vypravěčské roviny se zde konečně opět spojují, byť nikoli s takovou rozjuchaností, jak by divák očekával.

Neděle 30. 9. 2001 ČT2 - 20.00 hodin

Televizní dramaturgie zvolila pro Večer na téma... ožehavý námět - stárnutí, snaží se jej však pojednat co nejpoutavěji. Však se také se v pořadu, nazvaném podle filmu, který večer otvírá - Stárnout je kumšt, sejde řada atraktivních osobností. Například v úvodním dokumentu režiséra J. Soukupa věnovanému fenoménu stáří, budou hovořit spisovatelka Lenka Reinerová, výtvarník Jiří Anderle či lékař O.Gregor o tom, jak stáří vidí a jak s ním žijí. Další částí večera je kouzelná hra dvou starých přátel na štěstí - film Poslední leč. Před dvaceti lety jej natočil nedávno zemřelý režisér Vladimír Sís podle stejnojmenné divadelní hry Boleslava Polívky, kterou kdysi s úspěchem uvádělo brněnské Divadlo na provázku. Protagonisty díla, kde se dialogy prolínají s pantomimou, jsou starý revírník Hubert z románu Viléma Mrštíka Pohádka máje a doktor Burke z divadelní grotesky Ladislava Smočka Podivuhodné odpoledne dr. Zvonka Burkeho. Stejně jako na jevišti i zde hlavní hrdiny brilantně zahráli Boleslav Polívka a Jiří Pecha. Večer o stáří a stárnutí uzavírá rozhovor s významnou českou herečkou a naší první aviatičkou Marií Pavlíkovou (nar. 23.1.1906 v Tišnově). V letech 1927-1974 byla členkou první brněnské scény, dnešního Národního divadla v Brně. V brněnské operetě, kde začínala, byl jejím častým partnerem a režisérem Oldřich Nový. Poté přešla do činoherního souboru, jehož šéfem byl v té době Jindřich Honzl. Když skoro po 50 letech odcházela do penze měla za sebou nepřeberné množství rolí, v nichž nechyběly ani ty, po kterých každá herečka touží: Ofélie, Anna v Richardovi III., Kněžna v Jiráskově Lucerně, Higginsová (My fair lady), Vachová v Srpnové neděli,... Její poslední rolí byla babička v Jenůfě. Ještě v polovině 70. let se podílela na avantgardních inscenacích Pohádka máje a Kytice V Divadle na provázku. Stále pěstuje bohatý společenský život, je emancipovaná a vždy elegantní a mezi její odvážné záliby patřily aktivní automobilismus a létání...