Patříte-li k pravidelným čtenářům Týdeníku Rozhlas, asi jste zaregistrovali tvář Evy Henychové na první stránce letošního 37. čísla a možná jste si také přečetli rozsáhlý rozhovor, který listu poskytla. Přesto zopakuji alespoň několik základních informací: Eva Henychová je šestadvacetiletá písničkářka, která se na české folkové scéně pohybuje už dobrých deset let. Je vítězkou Porty z roku 1991, pilně a odvážně koncertuje (mezi jejími 700 koncertními zastávkami za posledních pět let bychom nalezli i místa jako Bosna, Ukrajina nebo věznice na Borech) a také vydává desky - sama, vlastním nákladem. Po debutové kazetě Svítání z roku 1996 přišla před časem s již regulérním, na CD i MC nosičích vydaným albem Za stěnou z papíru. Zmíněná kolekce sice vyšla již loni, ovšem vzhledem k tomu, že Eva své desky distribuuje takřka osobně a prodává je pouze v rámci svých vystoupení, není důvod, abychom albu Za stěnou z papíru nevěnovali pozornost právě v této rubrice.

Nahrávky Evy Henychové mají zvláštní kouzlo. Jsou totiž postaveny pouze a jen na bezprostřednosti této mladé, nicméně již obdivuhodně vyzrálé písničkářky. Decentně přizvukující akustická kytara dává maximálně vyniknout tomu, o čem a jak Eva zpívá. Je upřímná, až odzbrojující, v tématech svých písní se symbolicky svléká do naha. Také způsob, jakým to činí, tedy její projev, je opravdový, nečesaný. Když třeba ve skladbě Erotická s nefalšovanou cudností zpívá "roztrhej mě na kousíčky, splácej si mě do kuličky, ať vím, žes tady byl", je to nesrovnatelně naléhavější, než vyzývavé výkřiky silikonových sezónních hvězdiček z načančaných klipů. Také v řadě dalších písniček se tu zlehka, jinde mnohem přímočařeji dotýká vztahu muže a ženy (Dekomprese, Chci, abys věděl, Asi jsem se zbláznila), nikdy tak ovšem nečiní bez pořádné dávky pochopení pro toho druhého - o to snazší je jí uvěřit. Eva Henychová je však přesvědčivá i v písničkách, pojednávajících o již mnohokrát pojednaném - její Vánoce patří k nejsilnějším okamžikům alba.

Sečteno a podtrženo - s Evou Henychovou má folk budoucnost.

MILAN ŠEFL