číslo 40/2001
vychází 24. září

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TÉMA TÝDNE

Petr Nováček a Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 – Radiožurnál

Konec před začátkem

Trefně to vyjádřil politolog Bohumil Doležal: Cesta změny je první politická strana, která se rozpadla ještě dříve, než vznikla. Ta strana se rodila tajnůstkářsky a jaksi na pokračování. Její prehistorie sahá kamsi do prosince 1999, k iniciativě Děkujeme, odejděte! Ta nejprve zaplnila pražský Václavák a další česká i moravská náměstí a posléze některé protagonisty této výzvy, povětšinou bývalé studentské vůdce z listopadu 1989, přivedla k úvaze založit politickou stranu - řekněme - aktivního občanského nesouhlasu s poměry, které zde vypiplaly politické strany v čele s opozičněsmluvním tandemem. Konaly se sice jakési přípravné porady a psaly návrhy programových dokumentů, ale rozdílnost povah, představ a také ambicí této intelektuální čeládky projekt nové strany brzy umrtvila. Jenomže v listopadu 2000 se konaly první volby do krajských zastupitelstev a v nich na kandidátkách nezávislých v hojném počtu figurovali i lidé z různých občanských sdružení, signatáři Impulsu 99, výzvy Děkujeme, odejděte! a dalších občanských iniciativ. V několika krajích kandidátky nezávislých obdržely dostatečný počet hlasů na to, aby se s jejich reprezentanty mohlo počítat při dohodování většin v krajských zastupitelstvech. Zástupci občanských iniciativ nesli velmi úkorně, že ani Čtyřkoalice, která jako jediná politická formace "občanskou společnost" skloňuje ve všech pádech, je do krajských koalic nepřibrala a dala přednost partajnickým dohodám povětšinou s ODS. Na přelomu loňského a letošního roku vzplála "televizní krize" a občanské iniciativy načas ovládly nejen náměstí. Koncem ledna si Čtyřkoalice vybrala za lídra Cyrila Svobodu, koncem března jej vyměnila za Karla Kühnla, aby se mezitím zatřásla lidová strana a celá "čtyřka" ztratila punc ryzí síly usilující o změnu. Odpovídalo logice vývoje a gradaci událostí, že právě kolem Velikonoc se potvrdily informace o tom, že někdejší studentští vůdcové Monika Pajerová a Vlastimil Ježek, profesor Jan Švejnar, politický analytik Jiří Pehe, sociologové Jan Hartl a Slavomil Hubálek, hudebník a někdejší poslanec Michael Kocáb, podnikatel a bývalý místopředseda Unie svobody Jiří Lobkowicz, podnikatel Borek Severa a patrně i další méně známé tváře vážně pracují na vzniku nové politické strany. Po příchodu Svobody a Marvanové do čela KDU-ČSL a US se sice stáhli Švejnar a Pehe, očekávajíce od této změny zmrtvýchvstání Čtyřkoalice, po němž nebude potřeba nové strany akutní, leč většina týmu v přípravách pokračovala. Vernisáž nové strany sice její protagonisté několikrát posunuli, nicméně Monika Pajerová dala na srozuměnou, že existuje silný tlak občanských iniciativ z regionů stranu konečně založit. Svoboda a Marvanová byli navíc v sedlech příliš krátkou dobu na to, aby dokázali ve svých stranách a potažmo ve Čtyřkoalici prosadit rezervaci určitého počtu volitelných míst na jejich volebních kandidátkách pro nezávislé představitele regionálních občanských iniciativ a tím zabránit vzniku konkurenční strany. Tou by se bývala Cesta změny stala, protože pro Pajerovou jako Lobkowicze představuje Čtyřkoalice rovněž mohylu partokracie, kterou chtěli pokácet. Mezi Pajerovou, reprezentující občanské iniciativy a Lobkowiczem, jenž měl do strany přivést podnikatelský živel a zajistit jí finanční zdroje, neexistovaly a podle lidí blízkých přípravnému výboru Cesty změny ani nyní neexistují koncepční, natož pak programové rozdíly. I osobní rivalita mezi nimi vzplanula až poměrně nedávno, když už byl na dohled ustavující sněm nové strany, který měl zvolit její hlavu a figuru č. 1 na volební billboardy. Lidé po Lobkowiczově boku tvrdí, že machinacemi stoupenců Pajerové měli být vytlačeni na okraj. Skupina Pajerové naopak prohlašuje, že Lobkowicz, poznamenaný svým neúspěchem v Unii svobody, chtěl předejít svému předvídatelnému nezdaru na ustavujícím sněmu a proto se zmocnil připravených podpisových archů, předal je ministerstvu vnitra a nechal tam stranu zaregistrovat. A tak se možná Jiří Lobkowicz stane předsedou Cesty změny a Monika Pajerová si možná založí stranu vlastní, ale že by jeden či druhý předvedli něco tak kvalitativně nového a podstatně mravnějšího, než co dosud znala česká politika a co by zvěstovalo reálnou naději na změnu, kvůli níž by jejich strany snad měli občané příští rok volit, to si po tom, co předvedli, snad nemohou myslet ani oni sami.

Svět podle Koženého

Viktoru Koženému přišla v uplynulém týdnu na Bahamské ostrovy faxová výzva, aby se do úterka ozval České policii. Ta by mu ráda doručila obvinění vyšetřovatele Václava Lásky, který se domnívá, že se pan Kožený dopustil zpronevěry ve výši 11,5 miliardy dolarů. Je na podnikateli, zda o převzetí obvinění projeví zájem. Má irské občanství a ostrov, na kterém je doma, nevydává zločince a nespolupracuje s ostatními státy. (Bahamy jsou skutečným rájem nejen pokud jde o přírodní krásy.) V první reakci Viktor Kožený označil obvinění za nesmyslné, nemající oporu v zákonech. "Být v době globalizace obviněn z vyvádění, nebo prodeje či koupě do zahraničí, je v lepším případě primitivním politickým počinem," vzkázal dotčeně a neopomněl zopakovat, že v České republice plánuje politickou kariéru. Zda Viktor Kožený bude soudem poslán za mříže, anebo ve vší počestnosti založí stranu, která nabídne něco na způsob jistoty desetinásobku nevíme. Není vyloučeno, že jeho advokáti obvinění vyvrátí. Pokud se tak stane, bude tomu tak díky minulé praxi "útěku před právníky". Viktor Kožený patřil k lidem, kteří byli v pravou chvíli na pravém místě a dokonale využili situace, kdy zákony podporovaly prvotní akumulaci kapitálu: Po té, co bylo "zhasnuto" za účelem "narovnání socialismem pokřivených vlastnických vztahů" se Viktor Kožený ve tmě pohyboval tak jistě, jako by měl brýle na noční vidění. Nebyl to ovšem on, kdo držel ruku na vypínači.