číslo 40/2001 |
|
Rozhlasová publicistika |
|
TVÁŘ ZA MIKROFONEM
Marcela Vandrová,
redaktorka ČRo Brno
Vaše cesta k mikrofonu? Byla trošku klikatá - po promoci jsem odjela na nějaký čas do Francie a po návratu jsem měla začít pracovat v jednom dětském domově. Původně jsem ovšem toužila stát se operní zpěvačkou a dělala jsem pro to vskutku mnohé - chodila jsem na hodiny zpěvu, statovala v brněnské Janáčkově opeře a v duchu se viděla na prknech, která znamenají svět; nejlépe v roli Carmen.... "Skromnost" mi vskutku nechyběla! Jiného mínění byl můj foniatr - moje hlasivky mne prý neuživí - paradoxně je už řadu let používám u rozhlasového mikrofonu. A jak k tomu došlo? Maminka četla inzerát, v němž brněnský rozhlas vypisoval konkurz na redaktora: přihlásila jsem se, natočila zkušební rozhovor - jak jinak než s herci -, pokusila se o fejeton a ono to vyšlo. Jenže - místo redaktora bylo jen jedno - já jsem byla přijata na takzvanou "čekačku". Nejdříve jsem rok pracovala jako asistentka režie, což byla dobrá škola! Vidět do rozhlasové dílny režisérky Olgy Zezulové, Vladimíra Vozáka, učit se - zatím jen sluchem -, co dokáže mikrofon a "neviditelní herci". Za rok mě hodili do vody - živé vysílání Mikrofóra ze Sportovní haly v Kunovicích - "tak se ukaž!". Asi to nebylo nejhorší, protože živých vysílání jsem po tomoto křestu odmoderovala nepočítaně. Před publikem i v tichu studia. Vaše rozhlasová "nej"? Co vás drží nad vodou? (reé) |