Možná nebudete věřit tomu, že v dnešní Americe, kde má téměř každá domácnost počítač a dvě auta, existuje skupina lidí, která odmítá používat elektřinu a dopravuje se místo automobily koňmi. Náboženská skupina amishů, která přišla do Ameriky počátkem 18. století ze střední Evropy, si dodnes zachovává své zvyky a tradice.

Po venkovských cestách okolo městečka Arthur ve státě Illinois klapou podkovy koní zapřažených do černých uzavřených kočárků, vzadu s oranžovými výstražnými trojúhelníky. Řidiči projíždějících aut někdy ochotně zpomalí, často se ale okolo kočárku proženou bezohlednou rychlostí. Amishové ve mně stejně jako ve spoustě dalších lidí vždy vzbuzovali zvědavost. Záhadnost amishů, za kterými se sjíždějí jako do Disneylandu hordy turistů, ještě zvyšuje jejich odpor proti fotografování, filmování či zvukovým nahrávkám.

Manželé Willis a Dorothy Helmuthových souhlasili s tím, abych na jejich farmě strávila necelé dva dny a poznala tak život amishů zblízka. Když jsem přijela na prostorný dvůr z téměř každého okna velkého, bíle natřeného dřevěného domu na mně zvědavě zírala dětská tvář. Jejich matka zavalitá rudolící Dorothy v čepci a jednoduchých šedých šatech sepnutých špendlíky mě zavedla na pole za manželem Willisem, který obdělával s pětispřežím těžkých belgických koní pole kukuřice. Sympatický Willis měl stejně jako ostatní amishové plnovous, na nohou měl na rozdíl od své manželky a sedmi dětí boty.

Modlitba provází amishe celým dnem, amishové mezi sebou mluví německým dialektem Pennsylvania Dutch a při bohoslužbách používají staré formy němčiny hochdeutch. Amishové patří mezi takzvané anabaptisty, členy náboženské sekty, kteří během reformace v Německu a Švýcarsku, vyznávali křest dospělých a nesouhlasili s propojením náboženství a státu. Skupiny anabaptistů včetně amishů a mennonitů uprchly před krvavým pronásledováním v Evropě do Ameriky, která jim v polovině 18. století nabízela náboženskou svobodu. I v Americe museli amishové bojovat za své přesvědčení. Nevoli Američanů, kterým říkají amishové dodnes "English" Angličané, vyvolal především odpor amishů vůči vojenské službě, vyššímu vzdělání a placení důchodového pojištění. Amishové nakonec získali v těchto případech výjimku od Nejvyššího soudu Spojených států.

Na farmě Helmuthových chybělo jako všude u Amishů auto či traktor. Telefon určený jen pro případy nouze byl umístěn v dřevěné skříňce ve vzdálené stodole. Sedm bosých dětí ve věku od 3 do 14 let bylo oblečeno do tradičních prostých oděvů. Chlapci ve slamácích, černých kalhotách bez kapes, s padacími mosty a v košilích. Dívky v čepcích, šatech sepnutých obyčejnými špendlíky či háčky se zástěrami. Amishové nepoužívají zipy, knoflíky pak jenom výjimečně. Když jsem vešla večer do koupelny, automaticky jsem šátrala po elektrickém vypínači, marně. V domě Amishů elektřina neexistuje. Svítí se plynem či petrolejkou. Lednička, sporák i pračka fungují na plyn. Jedna věc u Amishů neexistuje - a to je nuda či samota. Dům je vždycky plný dětí. Starat se o 16 krav, 12 koní, telátka, pole kukuřice, vojtěšky a fazolí a velkou zeleninovou zahradu člověka zaměstná. Děti Amishů začínají s prací na farmě v útlém věku. Škola, do které chodí jenom 8 let, jim končí každý rok už 1. května. Jedenáctiletá Leanna vstává každé ráno v půl páté, aby tatínkovi pomohla podojit krávy, třináctiletý Lester má na starosti koně. Jenom ty nejmenší tráví celý den hraním si se štěňaty či jízdou na bryčce tažené poníkem. Na farmě žijí i rodiče a prarodiče Dorothy Helmuthové. Amishové ale odmítají sociální a zdravotní pojištění. Když je potřeba zaplatit doktora, celá komunita se složí.

Vydala jsem se do muzea amishů v nedalekém městečku Arcola, kde mi ředitel muzea mennonita Konrad Wetzel řekl, co považuje za největší problém pro současné amishe. "Největším problémem je materialismus a individualismus. Kvůli závratným cenám či nedostatku půdy je řada Amishů nucena opustit tradiční farmářství a pouští se do podnikání, hlavně nábytkářství. To samozřejmě vystavuje Amishe více okolnímu světu s jeho lákadly. Odolat a zachovat si tradiční způsob života je pro Amishe velmi těžké", říká Konrad Wetzel. Pobyt na farmě amishů mě přesvědčil o tom, že jejich život je romantice na hony vzdálen. Na druhou stranu jim ale my moderní lidé máme co závidět. Večery trávené rozhovorem místo zíráním na televizi, úzký vztah mezi dětmi a rodiči a pevné rodinné vztahy. Telefon, auta, elektřina a dokonce i vyšší vzdělání by prý podle amishů znamenaly vzájemné odcizení a rozpad této pevně semknuté skupiny. Pro amishe je totiž největším utrpením být sám.