Islanďanka Björk Gudmundsdóttir se už svým debutovým albem zařadila do zvláštní a nepříliš početné kategorie muzikantů, kteří nepatří ani mezi rockové modly ani mezi popové celebrity, přesto vše, co udělají, nese visačku události prvořadého významu. Je uznávanou skladatelkou a většinou kritiků až adorovanou zpěvačkou. Dokonce i ti posluchači, kteří její hudbě nerozumí, ji respektují. To je pozice, kterou se ve světě populární hudby může pyšnit jen pár umělců. Nová deska Vespertine, k jejímuž vydání se Björk odhodlala vlastně krátce poté, co ne zcela uspěla s kolekcí Selmasongs, doprovázející její herecký debut ve filmu Dancer In The Dark režiséra Larse von Triera, je zatím nejpodnětnějším albem zpěvaččiny kariéry. A to je co říci, vždyť přes svou první sólovou desku, víceméně taneční titul Debut, a moderními technologiemi poznamenané album Post, se před čtyřmi lety dopracovala k dokonalému cédéčku Homogenic, jenž bývalo v recenzích právem zmiňováno jako její vrchol. Čas ukázal, že šlo o předčasné soudy, Vespertine je dál: předkládá to, co jsme o pětatřicetileté Björk již věděli, ale nabízí také leccos nového či spíš ještě propracovanějšího, dotaženějšího.
Týká se to zejména Björčina stále markantnějšího útěku od klasické písňové struktury. Řada z dvanácti kompozic Vespertine je závislá především na linii zpěvu, jenž je dominantním nositelem melodie. Hudební doprovod v obvyklém smyslu slova na desce vlastně nenajdete, jde více o plochy, jejichž pestrobarevná mozaika je poskládána z mohutných smyčců, velebných sborů, ale i zneklidňujících elektronických zvuků. Vypadá to, jako kdyby si Björk všechny písně vymyslela a nahrála sama kdesi na své horské samotě a teprve poté, již obklopena "civilizačními vymoženostmi", je dotvořila a oblékla do zvukového pláště.

Zdá se, že Björk je nyní už zcela oproštěna od úvah o "prodejnosti" a komerčním ohlasu své práce. Přestože písně z Vespertine asi nebudeme slýchat z rádií, nemyslím si, že by se její hudba lidem vzdalovala. Kdo se na necelou hodinku odhodlá k soustředěnému poslechu, odnese si vzrušující zážitek. Kdo tak učiní podruhé, bude uhranut zvláštní, expresivní krásou.

MILAN ŠEFL