číslo 41/2001
vychází 1. října

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
Dostal jsem se k němu po roce 1991, v jedenačtyřiceti letech. Poprvé jsem se rozhlasového konkurzu zúčastnil už v roce 1985. Když se ale komise v kádrových materiálech dočetla, že jsem ještě jako programátor-analytik nehlasoval pro článek odsuzující autory Charty 77, bylo po všem. Rozhlas jsem však miloval a obdivoval už daleko dříve. Určitě za to může slovenský rozhlasový reportér Gabo Zelenay a jeho například mimosportovní několikaminutové popisování krabičky od zápalek. Vzrušení ve třetí minutě, když už krabičku otevřel a sirky ležely jedna vedle druhé, je nezapomenutelné. Další vliv asi měla i dětská knížka z pera Jana Weniga. Jmenuje se Tonda Strnad - rozhlasovým reportérem a autor ji věnoval legendárnímu sportovnímu reportérovi Josefu Laufrovi.

Vaše rozhlasová "nej"?
Nejsem žádný lovec "nej", i když monogram mám JB a za lomítkem rodného čísla 007. Přesto si za deset let práce ve zpravodajství plzeňského rozhlasu nejvíce cením reportáží popisujících práci vojenských leteckých záchranářů z Plzně-Líní. Nejenže létají ve dne i v noci a zachraňují 24 hodin denně, ale když vám pak do mikrofonu říkají, že například "do sokolovské nemocnice jsme letěli 25 minut, zpátky to bylo po větru o 5 minut rychlejší", a když pak vidíte a popisujete do mikrofonu, jak opatrně u Fakultní nemocnice v Plzni vyndavají z vojenského vrtulníku inkubátor s 900 gramy "těžkým" novorozencem a roztahují i nad plexisklem inkubátoru deštník,tak se vám nad zachráněným lidským životem skutečně těžko mluví. Slzy vhání do očí, když člověk vidí, za jakých povětrnostních podmínek často startují. Ostatně slova jsem těžko hledal i při reportáži, kdy jsme stočtyřicítkou přejeli v policejním autě z jednoho okraje Plzně na druhý a popisovali dopravní nehodu. V havarovaném autě tehdy umírali tři lidé. Vzpomínám si opět na vojenský vrtulník, který přistával na mezinárodní silnici E 50 a MUDr. Michal Mareček z něj skákal se stříbrným lékařským kufrem na zádech ve chvíli, kdy letadlo ještě nedosedlo na silnici. S našimi autolékárničkami jsme tam byli pro smích. Šlo o život. Tyto reportáže plné zvuků slyšeli i posluchači ČRo 1 - Radiožurnálu.

Co vás drží nad vodou?
Rodina, posluchači a opera. Rodina mi říká řadu připomínek a věřte, že synové si servítky neberou. S posluchači pak při přípravě reportáží denně přicházím do styku a i ty rád vyslechnu. Upřímně řeknou, co se jim líbí, co je štve, a i případné výhrady k vysílání. A také opera. Tu mám rád, protože jako externí člen plzeňského operního sboru mám za sebou asi 70 titulů.