Někdy
mě napadá při úvahách o proměně Evropy v posledních deseti letech takové
srovnání: evropský integrační proces rovná se maraton. Možná toto přirovnání
není úplně přesné, integrační proces je především politické dění, umění
vyjednávání, umění předvídat ekonomické, sociální a tím i politické důsledky
jednotlivých integračních kroků, zatímco maraton - nejdelší běh, patřící k
nejnáročnějším atletickým disciplinám - předpokládá náročný trénink,
koncentraci sil, strategii běhu, dokonalé sebeovládání. Koneckonců evropská
integrace není atletickou disciplínou a v zájmu Evropy by neměla ani soutěží být.
Ale nějaký společný rys mezi oběma pojmy přece jenom je. Totiž víra ve
vítězství. Touha vyhrát, doběhnout, překonat krize na trati, překonat pochybnosti a
úbytek sil. Na začátku devadesátých let minulého století, když se v kampaních
politických stran objevilo heslo "zpátky do Evropy" nasadila si naše
společnost na oči brýle mámení. V jakém slova smyslu? Ztotožnila si integrační
proces, kterým Evropa musí projít, se vstupem České republiky do Evropské unie.
Podlehla iluzi, že integrace bude nenáročná, a to jak s ohledem na čas, tak i s
ohledem na transformaci ekonomiky, správního systému, národní kultury. S plynoucími
roky a vyvstávajícími problémy se začal vztah veřejnosti k procesu integrace měnit.
Začaly pochybnosti kolem vstupu země do Evropské unie a také obě dvě strany,
účastné tomuto dění, si začaly uvědomovat úskalí, která znamená pro národní
ekonomiky a suverenitu. Došlo k tomu, že v integračním procesu převládly
partikulární zájmy nad evropskou vizí. A tady přicházejí na řadu otazníky.
Existuje vůbec nějaká evropská vize? Má Evropská unie ve svém mechanismu
zakódován tak silný integrační impuls, že je schopen inspirovat podobu Evropy
jedenadvacátého století? Co a kolik jsme ochotni v onom procesu obětovat? Co chceme
vnést do společného evropského domu? K rozpravě nad otázkami českého směřování
a evropských souvislostí přijal pozvání člen poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Jan Zahradil. V současné době je místopředsedou zahraničního výboru a výboru pro
evropskou integraci. Je vedoucím stálé parlamentní delegace do Evropského parlamentu,
předsedou České atlantické komise. Z pozice stínového ministra zahraničí za ODS
vypracoval koncepci zahraniční politiky s názvem Národní zájmy v reálném
světě. Je pochopitelné, že základním tématem rozpravy se stala integrovaná
Evropa, Evropská unie a národní zájmy.
Připomínám dvě otázky posluchačské soutěže: 1) Kdy se objevuje
v listinných materiálech první zmínka o Berlíně? 2) Jaká románská kulturní
památka je spojena s obcí Přední Kopanina? Uzávěrka říjnového kola bude 10.
listopadu. Na adresu autorů tří nejzajímavějších odpovědí poputuje některá z
novinek nakladatelství Libri.
JAN TŮMA