číslo 42/2001
vychází 8. října
Hudba
(Supraphon)
V
archivní edici vydavatelství znovu vychází jedna z nejvýznamnějších českých
oper, která byla poprvé vydána roku 1950 a patřila k vůbec prvním kompletním
nahrávkám české operní tvorby. Sešla se při ní skutečná první garnitura
domácí interpretační tvorby, vesměs členové Národního divadla: dirigent Jaroslav
Krombholc, Beno Blachut jako Dalibor, Marie Podvalová jako Milada, Václav Bednář jako
král Vladislav. Všichni, jak nahrávka přesvědčivě dokládá, tou dobou ve vrcholné
formě. Poté, kdy víceméně odezněla poněkud vzrušená diskuse kolem letošní
jarní inscenace Smetanovy opery v Národním divadle, vedená ovšem spíš o
Pitínského režijním pojetí než o interpretačních kvalitách, určitě neuškodí
poslechnout si, jak Dalibora zpívaly před půl stoletím hvězdy české opery. Jedním
slovem - skvěle. Blachutův čistý lyrický tenor stále udivuje svou krásou a tesknou
jímavostí (Zdeněk Nejedlý, vládce české kultury padesátých let, si údajně
nepřál, aby Blachut v této opeře zpíval v Národním divadle titulní roli);
obdivuhodný je i výkon Marie Podvalové, stejně jako vyrovnaný a hlasově pevný
Bednářův král. To vše spolu s kvalitním výkonem sboru (sbormistr Jarmil Burghauser)
a přesným vedením orchestru Národního divadla činí z nahrávky i po padesáti
letech velký zážitek, na jehož úrovni čas nic neubral. Opera vychází na 2CD s
textem libreta ve čtyřech jazycích.
(ap)
Czech Alternative Music vol. VII. / 2000
(Indies Records)
Další cédéčko ze série
propagující českou alternativní hudbu. Při loňské bohaté úrodě sklidily Indies
mj. Jablkoň (Kino svět), Zuzanu Navarovou (Nechoď nikam), Jana Buriana (Unavený
válečník), Skoumala s Vodňanským (Holčičko medvědí), Jana Hrubého s
Kukulínem (Čarodějnice z Glastonbury) a další "hity" od Majerových
brzdových tabulek, Těch syčáků, Činny, Už jsme doma, Bluesberry, Ireny
Budweiserové či Lesíka Hajdovského s Manžely. O slovo se hlásí i zajímaví
začátečníci jako Tomáš Kočko, Jiří Konvrzek, Afrodite či Šarközi, o kterých
jsme už psali v minulých číslech.
(pen)
Wheatus: Wheatus
(Sony Music)
Melodický sbor nemožně pištících
hlásků připomínajících Holky z naší školky Hložka a Kotvalda či
"něžné" písničky ze South Parku, to vše obalené "DJ punkem",
jak by se dala jejich hudba nejpřiléhavěji zaškatulkovat. Je to skutečně
příšerné - vedle sebe tu stojí hardcorové či punkové vypalovačky a folkový
umíráček. Ovšem na punk či hardcore to má příliš popové texty a je to příliš
komerční. Za to nejhorší je ale kritikové chválí: za kombinaci rocku a melodického
popu osmdesátých let... Kdyby byli američtí Wheatus nějakými novátory, dala by se
odpustit lecjaká scestnost, to oni ovšem nejsou - každičká písnička je stejná jako
kterákoli druhá. Stručně řečeno: Wheatus jsou jeden (prý) hit Teenage Dirtbag,
pouhých či dlouhých třicet minut vaty a - konec.
(pen)