Léta odsouval Martin Kratochvíl, jazzový skladatel, průkopník hry na elektrické piano a vůdčí duch zásadní české formace 70. a 80. let Jazz Q, své písňové pokusy stranou. Až nyní, kdy se jako jeden z nejvýznamnějších tuzemských podnikatelů muzikou (stejně jako horolezectvím, filmařinou a pilotováním své cessny) především baví, vychází v rámci reedice klíčového alba Jazz Q Pozorovatelna i cédéčko, sestavené ze skladeb, napsaných Kratochvílem pro nejrůznější interprety a natočených v letech 1975-1987 převážně v autorově už za normalizace tržně fungujícím studiu Budíkov.

Ne že by nové vydání Pozorovatelny, osmnáct let starého kompletu, opatřeného i čtyřmi zajímavými bonusy, nebylo pozoruhodným počinem. Ale první cédéčko tohoto dvojalba, nazvané velmi příhodně Album, které nikdy nevyšlo, přináší skutečně unikátní materiál. Úvodní čtyři písně zachycují v jazz-rockovém i bluesovém repertoáru Janu Koubkovou, jež svého času zřejmě mohla nahradit Angličanku Joan Dugganovou, zpěvačku, která s Jazz Q pracovala v první polovině 70. let. Ve stejném počtu písniček se na albu představuje i Petr Flyn, objev kytaristy Jazz Q Františka Francla, zpěvák neslýchaného charizmatu, později známý z účinkování v hardrockové skupině Yetti. Písně v jeho podání byly původně pořízeny pro vydání na supraphonských singlech, leč nestalo se - nyní vycházejí vůbec poprvé. Nejpodstatnější položkou alba jsou však skladby, které Martin Kratochvíl napsal pro "zběha" z Marsyas Oskara Petra. Vyšly tehdy jenom na singlech, neboť ze zamýšleného zpívaného alba Jazz Q nakonec z důvodu Petrovy emigrace sešlo. Škoda, z nového a soubornějšího vydání těch písní vyplývá, že mohly zatuchlou domácí hudební scénu 80. let řádně provětrat.

Ke kompletům typu Alba, které nikdy nevyšlo, samozřejmě patří raritky. Jednou z nich je píseň Zatmění měsíce, jíž se ve studiu zkusmo chopil tehdy ještě se zpěvem jen laškující Michael Kocáb. Dále tu jsou dvě verze písničky Náhodou je prima ze stejnojmenného filmu režiséra Radovana Urbana (jedna v sólovém podání Lucie Bílé, druhá s Bílou a Jiřím Vondráčkem) a také původní nahrávka pro film Otakara Vávry Temné slunce nazpívaná ještě Oskarem Petrem (v kinech už diváci slyšeli Luboše Pospíšila).

Pominul-li jsem vzhledem k nutnosti výčtu zajímavostí Alba, které nikdy nevyšlo, zdůraznit, že jeho drtivá většina je i po letech zcela životaschopná, omlouvám se.

MILAN ŠEFL