Se jménem Franco Pace jsem se poprvé setkal v luxusním yachtklubu ve francouzském Saint-Tropez. Na stěně mě tam zaujala fotografie plachetnice, která právě provádí obrat nedaleko nábřeží tohoto známého letoviska. Zachycení okamžiku, akce posádky, úžasné barvy moře a nebe francouzské Riviéry, stará architektura v pozadí - to vše dohromady působilo až podmanivě poeticky. "To je plachetnice Nioulargue, kterou tady fotil slavný italský fotograf moře Franco Pace," poučil mě můj hostitel. Od té doby jsem viděl desítky dalších fotografií od téhož autora - mít je zarámované třeba nad krbem začíná patřit k dobrému tónu už i mezi našimi jachtaři - viděl jsem i řadu fotografických knih, které Franco Pace vydal. K osobnímu setkání došlo až nedávno. Domluvit si s ním schůzku v jeho bydlišti, italském Terstu je dost těžké. Je totiž stále na cestách. Nikoli náhodou má na dveřích svého ateliéru cedulku: Franco Pace, fotoreportér.

"Nejvíce práce mám od dubna do června a pak v září a říjnu," říká dohněda opálený elegantní padesátník a pokračuje, "to jsou nejlepší povětrnostní podmínky pro jachting. Teď v létě je klid." - Jeho kancelář a ateliér ve starém činžovním domě uprostřed Terstu mi ze všeho nejvíce připomínají byt, v němž ve slavném filmu Rozvod po italsku bydleli Lorenová s Mastroiannim. Prostě typická Itálie! Ovšem můj hostitel působí na to, že je Ital, až nezvykle klidně a rozvážně. "Jachty jsem začal fotografovat někdy v roce 1970. Ale byl to tehdy pro mě jen hezký koníček. Studoval jsem malbu a chtěl být malířem. Plachtil jsem jen ve volném čase. Pak jsem ale místo malování čím dál víc fotografoval, až jsem se roku 1976 stal profesionálem," vysvětluje Franco Pace, jak se dostal ke své specializaci. Jediným luxusem v jeho skromné kanceláři jsou vlastní fotografie zvětšené do úctyhodných rozměrů. Jinak strohý kancelářský nábytek a registratury plné diapozitivů. Nafotí jich 30 až 40 tisíc za rok! "Na jachtingu je hezké, že si při něm jsou všichni rovni," pokračuje Franco Pace. "Setkal jsem se třeba se španělským králem Juanem Carlosem anebo s Edwardem Kennedym, ale musím říci, že na lodi se tito lidé chovají docela normálně a přirozeně. Nikdo se nepovyšuje." Na poličce za mým hostitelem jsou naaranžovány jeho knihy - Giro d´Aria se snímky ze slavné regaty, anebo Classic Sais, kde mohou milovníci jachtingu obdivovat několik zbývajících maxijachet třídy "J", krasavic, které ve třicátých letech soupeřily o věhlasný Americký pohár. "Vždy jsem měl rád moře a plachetnice - asi pro ten pocit svobody, dobrodružství, cesty. Možná proto jsem třeba nikdy nezávodil. Pro mě nikdy nebylo důležité vyhrávat, mně se vždy líbilo plout po širém moři, zažívat dobrodružství a být svobodný!" říká muž, který má díky moři v duši svobodu, klid a mír, byť na jeho fotografiích jsou vlny jako domy a větry, co trhají plachty!