číslo 42/2001
vychází 8. října

Tipy ČRo

Mé múzy začaly v pohybu, tancem, a to z nutnosti, protože moje maminka nevěděla, co se mnou má dělat. Byla jsem velmi živé dítě, tak mě strčila do baletu. Bylo to náročné. Vím, že každé dva dny jsem tam seděla nejméně dvě hodiny a dokonce mé první kroky na jevišti vycházely z baletní školy Národního divadla v Bratislavě. Nicméně byly v podřepu, protože jsem hrála trpaslíka v Nedbalově Z pohádky do pohádky. Tak začala vyprávět o prvním setkání s múzami vynikající česká zpěvačka, prosadivší se i za hranicemi, Hana Hegerová před mikrofonem publicistů Jiřího Kasala a Richarda Lhotského, kteří připravili k jejímu nadcházejícímu kulatému jubileu zvláštní pořad. Kromě jiného se paní Hegerové zeptali i na první kontakt s písničkami: Maminka mě strčila do německé školy, abych se naučila jazyk. Na jevišti jsem si pak zahrála v Jeníčkovi a Mařence, německy Hans und Greitchen. Já jsem samozřejmě byla Hans, tedy kluk. Všelijak jsem tam hopsala, najednou jsem zůstala stát na jevišti a začala brečet. Do hlediště jsem říkala: "Mami, já se bojím, nevím, jak dál," a maminka na mě křičela nahoru: "Jenom něco dělej, stejně nikdo neví, o čem to je." To už jsem zpívala. Potom jsem zhruba v patnácti letech vytvořila v náboženské hře Mefista - zpívala jsem tam Dvořákovu biblickou píseň ve slovenštině.

(jk)