Svět se v posledních týdnech rozkolébal tak, že je nám málem těžko udržet se pevně na nohou. Jistoty se bortí, pochybnosti dostávají navrch, slovník se mění a začíná se víc a víc hemžit pojmy jako obava, strach, svoboda, zločin i trest. Jenomže zločin čí a trest pro koho? Není lehkých otázek, jako nebývá jednoduchých odpovědí. Když stojíte v soutěsce Hindúkúše, okolo vás se tyčí vrcholky středoasijského pohoří a kolem se kupí ušmudlané, zasněně se dívající děti z uprchlického tábora afghánských běženců, mají některé úvahy dočista jiný rozměr. Zločin má následovat trest. Ale. Dojde trestající ruka až tam, kam má, a nedopadne její tíže zase nejvíc na ty kolem? Na ty, kteří už neznají nic jiného než boj, válku a zase válku a boj. Ruské přísloví říká "Zlé zlým se zahání." Nelze jinak. Nějaká pravidla na naší planetě platit musí. Proč jen ale nejde chytit za ruku nebo spíš za límec toho, kdo za kulisami tahá nitkami, vedoucími třeba už k pilotům sebevrahům, mířícím bez skrupulí do mrakodrapů? A proč je skoro jasné, že při "fackování" teroristy číslo jedna tohoto světa létají třísky, které políčkují i mnohé kolem? Nejsme tak dokonalí, jak si myslíme, jak si namlouváme. Umíme prý přečíst automobilové poznávací značky z vesmíru, ale zakuklený terorista nám běhá po afghánských horách a jeskyních. Máme velmoci, které ale nejsou mocny trestat konkrétního viníka... Prý je to i proto, že jsme až moc zvyklí na svoje pohodlí, než abychom pronikali do světa bídy, chorob, drog, úskoků a fanatismu, kde nemáme to potřebné zázemí, které nás obklopuje v evropské či americké civilizaci. V drsné přírodě i ve tvrdých podmínkách jsme i s technickými "hejblátky" posledního vývojového stupně vedle, protože chybí voda, je vedro, moc prachu a není kam na toaletu.

Víc různých myšlenek člověku vyskakuje v hlavě v těchto dnech. Tím spíš, když se dostane do mezních situací nebo míst, kde se s hraničním chováním i podmínkami setkává takříkajíc "natvrdo". Bojovníci ve jménu islámu, ovšem na straně protivládního afghánského hnutí Severní koalice, vám bez obalu řeknou, že když se jim nebude počínání Američanů moc zamlouvat a budou mít pocit, že jim Spojené státy příliš mluví do budoucnosti země, spojí se třeba i s protivníky z Talibanu. Náboženství, kořeněné fanatismem, je hodně nebezpečným fenoménem. O to víc, když pochopíte, že lidé kolem vás nemají co ztratit - protože nic nemají. Na slova o svobodě zhusta odpovídají otázkou moudrých. Svoboda? Dá se to jíst? A navíc - život pro ně až tak velkou cenu nemá. Na rozdíl od většiny z nás.

Zločin a trest je věc jedna. Život druhá. Trefně to vyslovil Vladimir Vysockij: "Zlo nás provází, s námi zůstane, i když k ikonám jdem se pomodlit."