Není divu, že po půlstoletí totalitního politického půstu se začátkem devadesátých let stali politici mediálními hvězdami nejvyššího jasu. Jejich diskuse patřívaly k divácky nejatraktivnějším a nejsledovanějším televizním pořadům. Stejně logicky jsme se po čase přiblížili standardizované podobě zaběhané demokratické společnosti, kde řečnická cvičení politiků nejsou středobodem zájmu publika. S úpadkem atraktivity někdejší divácké jistoty "politických sedánek" se vyrovnávají všechny tuzemské televize. Další krok vyzkoušeným směrem učinila začátkem letošního září TV NOVA.

Smyslem komerční televize je vydělávat peníze svým majitelům. Prodávaným zbožím jsou diváci. Úměra finanční efektivity je prostá: čím víc diváků, tím víc peněz. Přes veškeré pokrytecké mlžení a předstírání hlubšího a bohulibějšího smyslu vlastních snah jde Vladimíru Železnému a spol. pouze o co největší počet uhranutých diváků. Cynické rčení o účelu světícím prostředky přitom platí do písmene. Je logické, že sníží-li se přitažlivost pořadu, je třeba přizpůsobit jej vkusu a potřebám mas. Dryáčnictví předstírající upřímnost, otevřenost a lidovost je ověřeně dobrý obchodní tah. I v žánru politické talk show. Trvalá popularita bulvárního Kotle Michaely Jílkové je důkazem mimo pochybnost.

Serióznější alternativou Kotle bývala donedávna nedělní Sedmička. Příklad Michaely Jílkové však zřejmě příliš lákal: vydávat davy aplaudovanou aroganci, nevychovanost a nedostatek sebekázně za zdravou asertivitu je přece tak snadné. Zvláště je-li k mání moderátorka, u níž zmíněné vlastnosti výhodně umocňuje prokázaná ideologická ryzost v duchu politické orientace Super-Nova. Předpokládat u Jany Bobošíkové profesionalitu a nestrannost mohl po jejím vánočním bojovém angažmá v dresu jedné části politického spektra snad jen pokrytec či naiva. Po zhlédnutí první říjnové Sedmičky, v níž "hrdinně zúčtovala" s Karlem Kühnlem, už jen první z nich.