Tato moje slova se k vám dostávají v období mezi 28. zářím a 28. říjnem. Tedy mezi dvěma státními svátky. Nedá mi to, abych se s vámi nepodělil o obavy, které bychom měli sdílet všichni v našem společném domě zvaném Česká republika. Vyznal jsem tyto obavy již ve svatováclavském Dobrém jitru. Ne všichni je mohli slyšet; někteří mě žádali o text. Zde tedy je moje výzva:

Bojme se společně

velmi nebezpečné invaze do naší země, nebál bych se ji označit "nenápadný terorismus". Oč jde? V 5. století před Kristem čínský spisovatel Sun Tsi sepsal scénář dokonalého způsobu, jak si podrobit nějakou zemi. Invaze do země, kterou chceme získat, musí probíhat velmi delikátně a pomalu.

"Mistři vojenského umění porážejí nepřítele bez boje. Podrobovat si zemi je třeba tak, aby to ani nikoho nenapadlo, že ztrácí svobodu. Nejlépe je ještě úzce spolupracovat s tím, koho chcete ovládnout. Celou záležitost je třeba maskovat umným dávkováním různých výhod.

Chceme-li tedy získat zemi bez zbytečného prolévání krve, je třeba se držet těchto rad:

1. Diskredituj dobro a pravdu.
2. Kompromituj opravdové vůdce. Místo nich hledej vlastní, kteří budou podřízeni jen tobě.
3. Podrývej vzájemnou důvěru mezi lidmi. Ať každý zůstane sám.
4. Podrývej současnou vládu: nepořádek rodí rozhořčení, kterého můžeš využít.
5. Využij různé ničemy: nemají jiné východisko, než ti věrně sloužit.
6. Rozsévej neklid tam, kde je to možné.
7. Podněcuj mladé proti starým.
8. Posmívej se tradicím, protože ony jsou největším nepřítelem, nedovolují totiž zapomenout na kořeny.
9. Znemožňuj zásobování rýží a vodou.
10. Rozšiřuj smyslnou hudbu.
11. Šiř nemravnost.
12. Odměňuj své pochlebovače, dvojnásobně se ti to vrátí.
13. Snaž se vědět vše o tom, co se děje v zemi, kterou chceš rozvrátit."

Tohle všechno radí čínský spisovatel Sun Tsi. Když pozoruji naši současnost, nemohu se obránit dojmu, že se někdo učil v Číně před dvaceti pěti stoletími...

Bojme se společně

nedostatku soudnosti našich mladých. Každý máme svůj vzor. Vždycky, kdykoliv se mluví o významných osobnostech, vyskytnou se lidé - zvláště mladí -, kteří by chtěli být jako oni. Před několika lety všechny vzrušila ovečka Dolly, přivedená na svět klonováním. Věrná genetická kopie své matky. Reakce veřejnosti, zprostředkovaná žurnalisty, je pozoruhodná: co takhle genetická kopie významných lidí? Jistá Angličanka projevila přání donosit a porodit zemřelého tatínka...

Nezaráží vás určitá slepota? Genetická shoda, byť naprostá, přece neznamená bytostnou totožnost. Vytrácí se vědomí, že každý z nás je jedinečnou bytostí, že neopakovatelný unikát je nezaměnitelný s jeho kopií, jakkoliv věrnou. Kde se bere to záludné uvažování? Snad v odosobňujícím účinku televize, při jejímž sledování lidské Já vyklidí místo obrazovce, na níž je fiktivní vydáváno za reálné. A v dalších sklonech civilizace. Na Východě si nechal člověk vsugerovat, že je součástkou kolektivního stroje. Západní člověk, uvyklý tržní ekonomice, se považuje za její přívěšek. Vědomí, že jsme originály - neopakovatelné -, se jaksi vytratilo.

A tak se bojím zvláště o ty mladé, aby se nenechávali tak snadno strhnout tím, co jim přežvýkávají reklamy, časopisy a různé slogany. Prostě jedním slovem: Bojím se, aby se nenechali zblbnout!

Básník František Halas to svého času krásně řekl mladým: "Máte ještě mladé a zdravé zuby, odmítněte proto nabízené kašičky a vykousejte si živiny růstu sami!"

Bojme se společně

české touhy po věčné anonymitě. Nikdo za nic nemůže, nikdo se za nic nepostaví - za všechno může někdo nebo nikdo nebo kdokoliv. Proto z našich malých českých poměrů vychází pohádka, kterou jsem před lety našel v almanachu našeho českotěšínského gymnázia. V pohádce vystupují čtyři osoby KAŽDÝ, NĚKDO, KDOKOLIV a NIKDO.

Jednoho dne bylo nutné něco důležitého udělat. KAŽDÝ si byl jistý, že NĚKDO by to mohl udělat, ale NIKDO to neudělal.

NĚKDO se rozzlobil, neboť to byl úkol pro KAŽDÉHO, KAŽDÝ si myslel, že KDOKOLIV by to mohl udělat, ale NIKDO se nedozvěděl, že to KAŽDÝ neudělá.

Nakonec NIKDO byl obviněn KAŽDÝM, protože NĚKDO neudělal to, co by mohl udělat KDOKOLIV.

Pro peníze přišli všichni. Především KDOKOLIV chtěl cokoliv, jen ne méně peněz. NIKDO neřekl nic, ale KAŽDÝ si myslel, že NĚKDO je blbec.

Bojme se společně

Sdílíte se mnou společně tento strach? Já vím, že těch obav by mohlo být víc. Jestliže mě znáte jako člověka, který chce spíše hladit a vlévat radost či naději, divíte se, proč najednou obavy, strach. Protože jsem vzal za své slova Václava Havla: "Strach není jen stavem zkázonosným. Strach z vlastní neschopnosti nás přece může probouzet: strach z Boha nebo z vlastního svědomí v nás může probouzet odvahu: strach z toho, že neobstojíme, může být tím nejlepším motorem naší touhy obstát. Strach ze svobody může být přesně tím, co nás nakonec naučí svou svobodu opravdu kvalitně naplňovat. A strach z budoucnosti může být přesně tím, co nás donutí udělat vše pro to, aby byla budoucnost lepší." A proto se bojme společně!