Programově provokující Věra Chytilová představila na jaře v kinech svůj koprodukční snímek Vyhnání z ráje, úvahu nad potenciálními hranicemi naší svobody a morálky. Společnost Centrum českého videa nyní nabízí film na kazetách.

V oblíbeném tvaru film o filmu se režisérka zamýšlí nad tím, jsme-li jako lidstvo obecně schopni chovat se přirozeně, bez omezování druhých, a neztratit přitom smysl pro etiku. Na scénáři se s režisérkou podílel Bolek Polívka, který jí jako filmový partner sekundoval už při druhém filmu (prvním bylo Dědictví aneb Kurvahošigutntag). Sám Polívka zároveň vystupuje v hlavní roli doktora potažmo režiséra, který natáčí na nudistické pláži dokumentární film. Jeho tvůrčí rozjezd poněkud zabrzdí příjezd manželky, sebevědomé herečky Vilmy (režisérka dodala této postavě zajímavý punc obsazením Chantal Poullain, jejíž účast nabízí v Polívkově společnosti nejrůznější reálné paralely). Pracovní atmosféra je paralyzována, konflikt a napětí mezi manžely se přenáší na celý štáb, herce a komparz. Všeobecná nervozita a potlačované soukromé trable nabírají na gradaci...

V žádném českém filmu se asi ještě neobjevilo před kamerou tolik nahých lidských těl jako právě zde. Před našima očima defilují lidé tak, jak je Pánbůh stvořil, a to navíc bez jakéhokoli přikrášlení. Což ve filmech Věry Chytilové vskutku nelze očekávat (spíš probouzí údiv nad tím, jak některé korpulentní členky komparzu přesvědčila k účasti). A tak si můžeme klást otázku, jací jsme a kam směřujeme, skutečně doslovně. Problém je, že tu provokativní forma jaksi příliš převládla nad sdělením, takže mravní poselství se ještě před koncem rozdrolí uprostřed vágních proslovů nahých sebejistých dívek a dětinských umělců zmítaných všedními problémy. Škoda že přesvědčivost jedné z nezapomenutelných scén (s Pavlem Liškou ve stanu) bystřící divákovu pozornost nenaplnila také celý film. Takhle můžeme jen ocenit individuální výkony - vedle Polívky a Poullainové také Milana Šteindlera, J. A. Pitínského či Otakáro Schmidta.