číslo 43/2001 |
|
Titulní rozhovor |
|
Ivan Mládek: Byl jsem spíš ten druhý případ. Nevím, jestli to mám v povaze anebo jestli to byla ještě nějaká ta doznívající puberta, chtěl jsem být tehdy strašně originální za každou cenu. Jinak než ostatní jsem si ladil banjo, jinak jsem se snažil hrát sóla, dával jsem dohromady kapely v neobvyklém složení. Často to byly omyly a slepé uličky - ale nakonec se z mého chaotického snažení vylíhnul celkem "životaschopný" Banjo Band. Tím nechci říct, že bych byl tenkrát neobdivoval některé velké swingové muzikanty. Mými favority byli Fats Waller, Benny Goodmann, Django Reinhardt, jazzbandy Firehouse 5+2 a Yerba Buena Jazzband. Ale neznamenalo to, že bych chtěl dělat podobnou muziku jako oni. Poslouchal jsem je, diskutoval o nich s kamarády muzikanty, ale věděl jsem, že vynikli proto, že přišli s něčím novým. Myslíte si, že vy sám máte pokračovatele, ať už ve stylu
humoru nebo hudby? V hudbě je to něco jiného, skladby a písničky se dají interpretovat různým způsobem, s otřepaným repertoárem můžete klidně udělat díru do světa. Z toho našeho revivalu "Děda Mládek Illegal Band", na který zřejmě narážíte, jsem měl zpočátku rozpačité pocity, chyběla mi tam swingová sóla, volnější tempa, ale teprve při pozornějším poslechu jsem pochopil, proč mají takový úspěch u mládeže. Hrají dravě, kapelník fantasticky sketuje, nezdržují se zbytečnými sóly, prostě jdou nejkratší cestou k cíli. A hlavně jsou o třicet let mladší než my. A jak si vysvětluju, že jejich desky jdou víc na odbyt než desky Banjo Bandu? Desky kupují hlavně děti a děti věří víc mladým klukům než dědkům. Zůstal jste věrný hudbě, do níž jste se, jak tvrdíte,
zamiloval v sedmnácti letech. Proč jste se nerozhodl hudbě zasvětit i svá studia?
Myslíte si, že byl to bylo ublížilo vaší osobitosti? K emigraci v roce 1968 vás vedly politické důvody, nebo se vám
jen naskytla příležitost? Proč jste hledal útočiště právě ve Francii? Protože francouzština byla jediný jazyk, kterým jsem se jakžtakž domluvil a protože jsem tam měl kamarády. Nemáte prý do budoucna velké plány, chcete jen dělat alespoň
do penze to, co jste dělal doteď. Bylo i dříve vaším cílem hrát a uživit se, nebo
jste se více snažil vynikat a prosadit se? Dělat si legraci z některých věcí a lidí máte v popisu práce, ač politickou satiru většinou neděláte. Stalo se vám někdy, že jste tím tvrdě narazil? Jak se bráníte proti lidské ješitnosti? Dostal jsem pár dopisů s kritikou typu "Národ dře, a ty si z něj děláš šoufky, kreténe!", ale nebylo jich, kupodivu, mnoho. A jako ješita se umím bránit proti lidské ješitnosti velice dobře. Podobá se vaše vlastní vidění světa vašim textům, ale koneckonců i vašim dílům výtvarným - veselé, a nazírané obrácenou perspektivou? Už asi popadesáté místopřísežně prohlašuji, že všechny ty kraviny, které jsem napsal, nazpíval, namluvil a namaloval, nemají nic společného s mým viděním světa. Jako nemá ohozená zeď nic společného s viděním světa zedníka nebo vytřený komín s viděním světa kominíka. To ale ještě neznamená, že by moje práce nemohla být kvůli tomu společnosti prospěšná. V marxismu-leninismu jsme se přece učili, že šašci společně s lékaři, maséry a rekreačními zařízeními reprodukují pracovní sílu. V případě hodnocení vás jako autora se diváci i kritici
rozdělují na dva tábory - jedni vás zatracují jako prvoplánového baviče, jiní
vás stavějí do linie pokračovatelů Voskovce a Wericha. Pakliže tyto názory
posloucháte, ovlivňují vás? Vaše hráčské umění na banjo je ovšem nesporné. Jste z
"dříčů", kteří se museli ke své dokonalosti tvrdě dopracovat, nebo jste
tento dar měl "od pánaboha"? Proč jste si jako autor některých osobitých a rytmických textů
nechal některé písničky napsat od jiných autorů, třeba od Zdeňka Svěráka? Řekl jste, že se jako jeden z mála šťastlivců živíte svým
koníčkem. Stává se vám, že máte po práci legrace plné zuby? Nebo rozdáváte
anekdoty kdykoli a na počkání? Váš potomek studuje práva. Nemyslíte si, že také jako vy od
své profese zběhne k hudbě? Právě vám vychází cédéčko ze starších známých i méně známých písniček. Vedl vás k jeho vydání i jiný důvod, než že jste byl osloven hudebním vydavatelstvím? Rád jsem nabídku Radioservisu přijal, kdo jiný by měl víc právo vydat naše první rozhlasové písničky než vydavatelství při Českém rozhlase. Díky některým hudebním redaktorům, kteří měli smysl pro legraci a recesi, se tehdejší Československý rozhlas jako první odvážil naše dost neobvyklé písničky vysílat, čímž je zpopularizoval, a učinil tak přijatelnější pro dogmatičtější a ostřeji kontrolovanou televizi a dvě tehdejší monopolní gramofonová vydavatelství. Možná se dá říci, že bez rozhlasu by nikdy nebylo Banjo Bandu. Staré rozhlasové snímky jsme doplnili některými novějšími nahrávkami, které se doposud nedostaly na žádné CD, myslím si, že s těmi nejstaršími snímky plně harmonují, ale mám takový pocit, že plně harmonují i s tím, co hrajeme dneska. Jestli to neznamená, že hrajeme třicet let pořád stejně... MIRKA ŠTÍPKOVÁ Foto JARKA ŠNAJBERKOVÁ |