Jsou vůbec zapotřebí? Vždyť v téhle přeplněné společnosti je tak těžké být sám, tak jaképak recepty? Jenže samoty jsou dvě. Ta, po které toužíme a je nám přínosem, a ta, která nás může i zahubit. Ta druhá vyžaduje přísná preventivní opatření, jinak skončíme na prášcích proti depresím a kdoví na čem ještě. Nechci ani domyslet. Na venkově si lidi mohou ty své starosti a smutky svěřit vrbě, ale co my ve městech, kde nezakokrhá kohout, natož aby rostly vrby, a chodit k homeopatům a psychoanalytikům stojí peníze a čas...

Už skoro rok a půl mám na stanici Praha každé úterý ve 23.10 pořad Recepty proti samotě. Pamatuji si, jak jsem první večer začala. "Dobrý večer, milí posluchači, od mikrofonu vás srdečně zdraví Jana Koubková. Jsem tu úplně sama, ale tahle samota je příjemná. Je tu se mnou hudba a paní Cleo Laine právě dozpívala o tom, jak ona potřebuje jeho a on potřebuje ji. Jsou na to dva, což úplně stačí, ale co si počít se samotou, když je člověk opravdu sám?" A pustila jsem Ellingtonovu píseň Solitude.
"S PRÁZDNOU SAMOTOU ČAS TRÁVÍM, KDYŽ NÁVRAT SVŮJ TAK ODKLÁDÁŠ, K ČEMU DVEŘE JSOU, VŽDYŤ JÁ VÍM, ŽE OD JINÝCH UŽ KLÍČE MÁŠ, A K ČEMU JE STŮL, KDYŽ ZA ŠÁLEK TVŮJ TEĎ SAMOTA SEDÁVÁ, NAČ LAMPA A STÍN, CO TADY S TÍM VŠÍM A PROČ JSEM TU VLASTNĚ JÁ, KAM VŠAK ODEJÍT, KDYŽ STÁLE BUDU JEN S TOU MOU SAMOTOU..."
Asi po půlhodině hudby a slova jsem si nasadila sluchátka a zapnula telefon. "Ze samoty se člověk může radovat, ale taky šílet smutkem. Co vy, milí posluchači, máte nějaký osvědčený recept proti samotě? Jestli ano, zavolejte..." Totiž nejlepším a spolehlivě pomáhajícím receptem proti samotě je komunikace. Nestydět se zavolat a odlehčit tak napětí, které v sobě každý z nás čas od času má. Lehčeji se usíná, když ten, komu je smutno, slyší, že vlastně není sám a že by mu pomohlo, kdyby si pořídil třeba kočku nebo pejska nebo kdyby se šel podívat tam a tam, přečetl to a to - prostě takové obyčejné popovzbuzeníčko působí jako pohlazeníčko a vůbec nemusí jít o "velké věci". Vím, že mnozí posluchači by raději, aby ta příjemná hudba nebyla "rušena" telefony, ale naprostá většina si je přeje. Lidský hlas je kouzelný, ať je starý, nebo mladý, ať zrovna jede v tiráku, nebo volá z postele... Závěrem mého zamyšlení aspoň pár posluchačských ohlasů: "Je milé poslouchat vás i ostatní posluchače... Každé úterý poslouchám váš pořad a je to pro mě takové uklidnění před spaním... Rád bych všechny 11. září potěšil, ale ruka byla příliš těžká i na zvednutí telefonu a hlas selhával. Byla to dlouhá noc v největší samotě, kterou znám. Samotě bezmocnosti..."

Tak to je vše. Ať se vám dobře usíná!