Petr Nováček a Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Podle Vladimíra Špidly "přemýšlet o různých rizicích je samozřejmě možné, ale nejlepší prevencí proti riziku je obyčejně fungující stát". V nynější změněné mezinárodní situaci potřebuje odpovídající "svaly", přičemž "sílu svalů českého státu" poskytuje schválený státní rozpočet, zabásnil si vicepremiér a předseda ČSSD v jedné osobě minulý čtvrtek v Poslanecké sněmovně krátce poté, co vrátila vládě k přepracování návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2002. "Je to zvláštní situace. Považuji to za důkaz toho, že rozpočet byl předložen jako nepochybně realistický dokument," pochvaloval si Špidla před novináři okolnost, že sněmovna návrh zákona nezamítla, ale pouze jej vládě vrátila k přepracování. Opozici mimochodem chyběl k zamítnutí předlohy rozpočtu jediný hlas a usnesení vrátit ji vládě k přepracování navrhl poslanec KSČM Svatomír Recman. I tak jsme si ale vzali k ruce zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, jehož paragrafy 101 až 106 předepisují proceduru schvalování státního rozpočtu, a obrátili jsme se s dotazem i na bývalého ministra financí, abychom se na rozdíl od Vladimíra Špidly ujistili, že mezi zamítnutím návrhu a jeho vrácením vládě k přepracování není rozdíl, který by stál za řeč. Pravda, sněmovna s vráceným návrhem uložila vládě přepracovat jej do dvaceti dnů a doporučila jí zároveň zreálnit příjmy státního rozpočtu a změnit jejich strukturu, zvýšit výdaje na vysoké školy a bezpečnostní opatření, příjmy z privatizace použít místo na krytí běžných výdajů na úhradu dluhové služby, revidovat ztrátu České konsolidační agentury a zvýšit vlastní příjmy krajů. Příslušná doporučení přijala sněmovna výraznou většinou a "pokud budou realizována, tak je stoprocentní pravděpodobnost, že se země vyhne rozpočtovému provizoriu", prohlásil Václav Klaus. Jedním dechem však dodal, že usnesení jsou spíše kvalitativní než kvantitativní, ponechávají na jeho vkus velký prostor pro interpretaci a než se převedou v čísla, "může dojít k nekonečné řadě zádrhelů". Vůli "hledat řešení" dal jménem Unie svobody najevo Ivan Pilip, pokud ovšem vláda nepřepracuje návrh státního rozpočtu pouze kosmeticky. Další čtyřkoaliční strana, KDU-ČSL, se zdá být zatvrzelá: podle poslance Miroslava Kalouska Zemanova vláda vehnala tuto zemi do dluhové pasti. Z podobné formulace lze odtušit, že lidovci nezvednou ruku ani pro nekosmeticky upravený návrh státního rozpočtu. Protože i komunisté se dali slyšet, že nepodpoří jeho druhou verzi, pokud ji vláda připraví podle připomínek pravicových poslanců, odpovědnost za schválení zákona o státním rozpočtu bude asi opět spočívat na straně vládní a straně smluvně opoziční. Ministr financí Jiří Rusnok bezprostředně po hlasování ve sněmovně prohlásil, že schodek státního rozpočtu na příští rok, navržený v prvé variantě na 52,2 miliardy korun, je možné snížit o pět až šest miliard, i když o víc velmi těžko. Jeho snížení prý plyne z redukce očekávané letošní ztráty České konsolidační agentury, což se pan ministr nepochybně dověděl ausgerechnet minulý čtvrtek a úspornější rozpočet tedy dříve předložit nemohl. Oceňme však jeho prospektorské nadání, neboť dokáže-li ministr financí ze dne na den objevit pět šest miliard, pak lze věřit ujištění jeho i premiéra Zemana, že vláda se bude snažit vyhovět doporučujícím usnesením sněmovny, sněmovna zase vyhoví vládě, a jak se ruka k ruce povine, tak se dílo podaří.. Pravda, přede dveřmi máme volby a ty by za normální situace vyžadovaly, aby se programově protilehlé strany - voliči, hleď na tu zásadovost! - z principu nedohodly. Ve "změněné mezinárodní situaci" (Vladimír Špidla) musí však každý jen trochu vlastenec přát svému státu "svaly" co nejsilnější, pročež je naděje, že přes "nekonečnou řadu zádrhelů" (Václav Klaus) dohodne státotvorně opoziční ODS do Vánoc s ČSSD, ustupující a přitom se chrabře bijící o každou kótu, nějakou kompromisní podobu příštího státního rozpočtu. Bude to samozřejmě lepší varianta než rozpočtové provizorium, jež by vládě umožnilo utrácet a kraje by přivedlo na mizinu. Bude-li Špidlova a Zemanova strana přinucena ustoupit spektakulárně, ale čestně, neublíží jí to. Vzhledem k blížícím se volbám si nijak zvlášť nepřitíží ani ODS. Víc než tiché spojenectví se socialisty může v její předvolební kampani vážit "obrana národních zájmů" už nejen před "papírovým tygrem" Evropské unie, nýbrž nyní také před skutečným nebezpečím mezinárodního terorismu.