Písničky dvojice V+W - ať již s hudbou J. Ježka, či na melodie jiných autorů - znají příznivci jejich tvorby buď z původních standardních gramodesek, nebo z přepisu všech těchto nahrávek na kompaktní disky vydané i s vyčerpávající dokumentací před několika lety. Méně známé ale možná jsou pro běžného posluchače původní verze amerických skladeb, které sloužily jako podklad pro rané písňové texty Voskovce a Wericha.

Jak již víme, v proslulé Vest pocket revui - prvním společném díle V+W z roku 1927 - použili oba autoři pro svoje písňové texty výlučně melodie amerických dobových šlágrů (s jejich názvy a původním zněním jsme se před čtyřmi týdny seznámili). Na gramodesky se ovšem v české verzi tenkrát ještě nedostal žádný z nich.

Podobný postup - tedy ušití českého kabátu dobovým zahraničním populárním skladbám - zvolili V+W i pro svoji taškařici o šestnácti obrazech, rozvernou Smoking revui. Toto jejich druhé společné dílo (s podtitulem Vest-pocket o 16 obrazech) mělo premiéru na jevišti malostranské Umělecké besedy 8. května roku 1928 a zaznělo v něm mnohem méně písniček než o rok dříve ve Vest pocket revui - celkem sedm. V šesti případech přitom byly opět použité melodie amerických autorů. Podívejme se teď, které to byly.

Pro svůj výstup, v němž uvažují o zajímavostech zeměkoule (...v zimě je samý led, z jara převládá květ, v létě se celá zelená. Vše, co na globusu nevisí u nosu, je dílem pracných pokusů. Ten, kdo má v úmyslu pracovat v průmyslu, musí minimálně míti něco málo důmyslu...), si zvolili melodii foxtrotu M. Buffana Thanks for the Buggy Ride - měl ji v repertoáru například orchestr amerického kapelníka a bendžisty Harryho Resera. Ačkoliv již v roce 1929 - tedy o rok později - nahrávali V+W za doprovodu Ježkova klavíru gramodesky pro firmu Parlophon, dostala se v jejich verzi tato píseň do drážek šelaku až v roce 1931, kdy ji oba natočili (za doprovodu klavíru a kytary) ve své druhé nahrávací frekvenci pro nově založenou domácí firmu Ultraphon.

Jako druhá písnička ze Smoking revue se nám na gramodeskách zachoval foxtrot To záleží na vás s následujícím textem V+W: Jak si kdo ustele, tak si lehne, někdo vstává s kuřaty, někdo v poledne. Zajisté že by bylo nejlépe vůbec, kdyby každý dělal bezpochyby, co se mu líbí. Máte-li žízeň - napijte se, hledáte přízeň - obraťte se! Na koho? To záleží na vás. Bolí vás nohy - kupte si jiný, jíte rád šunku - vemte si kus, hrál byste pólo - ó, prosím. Snad diabolo - jak račte, či máte skafandr - no a proč ne? Chcete-li plakat, nebo se smát, chcete být vzhůru, nebo jít spát - to záleží na vás. Chce-li rakev - máte ji mít, jíte rád gumu, ne macesy, máte-li doma kébuli, namalovanou na tabuli - to záleží na vás... Melodií k tomuto nesmyslu posloužila píseň skladatelského týmu de Sylva, Brown, Henderson It All Depends On You. Tuto českou verzi také najdeme mezi šesti snímky, které pro již zmiňovanou gramofonovou firmu Parlophon natočili V+W s Jaroslavem Ježkem jako své vůbec první gramofonové desky v říjnu roku 1929 na dovezeném nahrávacím zařízení v jednom pražském hotelu.

Další americkou melodií, kterou V+W ve Smoking revui použili a opatřili textem, byl foxtrot G. Gershwina Do-Do-Do. Přejmenovali ho na Copak je to požadavek nadlidský (být občas logický, když už ne dycky?) a zazpívali při zmatečném přesunování zavazadel po jevišti ve scéně své přípravy k odjezdu vlakem. Ten ovšem museli stíhat splašenou jízdou na motocyklu, během níž žertovali na téma předních a zadních koleček v písni Jakmile jsem neposedný (uchyluji se do bedny, ve které chovám kolo. Na to kolo nasednu, mám radost jenom jednu, že pojedu vokolo...), složené na melodii dalšího amerického foxtrotu H. Keidela Hi-Diddle-Diddle. Voskovec s Werichem ho nejspíš znali z dovážených gramodesek značky HMV, na které ho nahrál známý americký orchestr kapelníka George Olsena.

Na převzatou melodii foxtrotu Sugar zatančili Voskovec a Werich s baletkou Milčou Majerovou Píseň o cukru a melodie Blue Room (v překladu tedy Modrý pokoj), pocházející z repertoáru tehdy populární americké vokální skupiny The Revellers, je inspirovala k závěrečné parodii nazvané Svíčkálers - hlavní protagonisté hry vyřizují obecenstvu, že jdou spát (...ryba páchne od hlavy, nás už to tu skoro nebaví), sfouknou svíčky a odcházejí ze scény.

Ve hře Smoking revue zazněla také vůbec první původní melodie napsaná speciálně pro Voskovce s Werichem. Byla jí píseň J. Kyselky (kapelníka jejich divadelního orchestru) a K. Šroma Adelaida Blues s cituplným refrénem, z něhož si tu dovolím část ocitovat: Den před odjezdem po nábřeží jsem bloudil v tmách, nad svou minulostí už jsem dávno rukou mách - Adelaido, Adelaido! Zářilas v noc rudými signály, námořník zřel smutným okem do dáli. Adelaido krásná a vzdálená, objímá tě hladina zelená... Melodie této tklivé písně, přednesené V+W údajně velice "procítěně" formou jakéhosi kabaretního šansonu, se nám ale bohužel nedochovala.

V této hře byla uvedena jako samostatné intermezzo nijak nesouvisející s dějem také baletní scéna s názvem Přelud, v níž je tanečnice M. Majerová objektem rivalské lásky obou hlavních představitelů Positiva a Negativa. V poněkud propracovanější podobě byla později předvedena ve filmu Pudr a benzin za hudebního doprovodu orchestru Jaroslava Ježka, který zde zahrál směs asi čtyř skladeb - mimo jiné Radeckého pochod od J. Strausse.

Smoking revue zůstala ve stínu fenomenálně úspěšné prvotiny V+W: dosáhla pouhých 88 repríz. Další oběma komiky otextované převzaté melodie zazněly o necelý rok později v jejich hře Kostky jsou vrženy. Ta byla uvedena v lednu roku 1929 již ve větším sále Adria na Václavském náměstí - a o těchto písničkách si povíme zase někdy jindy.

GABRIEL GÖSSEL