Co mají společného básníci Zbyněk Hejda, Jiří Kuběna a Karel Šiktanc? Platí-li, že poezie (někteří píší Poesie) je jen jedna, že buď je, anebo není, pak mají společnou právě poezii. Při bližším pohledu však nejen literární vědec, ale i soustředěný čtenář zjistí, že představují zcela odlišné básnické typy. Přesto se všichni tři ve svých verších odvolávají na Karla Hynka Máchu.

Titul pořadu z cyklu Panoráma poezie byl odvozen od názvů básní Zbyňka Hejdy - autora blízkého pražskému undergroundu a okruhu Revolver Revue. "Ještě jeden hřebík do rakve, ještě jednou poklep na rameno, ještě jednou slzou pokropit, a je to zameteno, čistě zameteno po životě," tak začíná jeho Máchovská variace z knihy Všechna slast, vydané v roce 1964.

Báseň moravského básníka Jiřího Kuběny, věnovaná K. H. Máchovi, Zpěv tří Marií, je součástí básnické sbírky Žízeň Hvězdy Jitřní, která vznikla v roce 1986. Obsahuje veršové formy blízké středověkým lejchům - tanečním skladbám, jaké psával od konce 14. století pan Záviš, známý svou Závišovou písní.

A konečně pražský básník (rodák z Kladenska) Karel Šiktanc věnoval Máchovi básnický soubor Pro pět ran blázna krále z roku 1978.

To je tedy základ malého rozhlasového "máchovského sborníku". Další překvapení nejsou vyloučena. Pořad ke 165. výročí smrti Karla Hynka Máchy připravila Alena Blažejovská, režii má Eva Řehořová.