Příběh, o němž předem víme, že je o starých lidech a navíc tragikomedií; populární herecké osobnosti; reklamní slogan, který ujišťuje, že je to "film i pro ty, kdo nechodí do kina". Že by zase jedna populistická podívaná? Ale není to tak. Byť "holý" děj Babího léta vypadá na první pohled nenápadně, snad až banálně, prostě jako další z četných variací na obtíže stáří: vypráví o někdejším operetním sboristovi, který odmítá zestárnout a veselá letora ho pudí ke stále novým aktivitám... Jenže jeho aktivity mají punc originality - a už za ně si zasluhuje scenárista pochvalu. Jeho František Hána je totiž duší i tělem velice kreativní recesista. S někdejším kolegou a kamarádem Edvardem vymýšlí vynalézavé, velkoryse pábitelské kousky. Starý muž, jemuž se blíží osmdesátka, si nechce nechat vzít právo na osobní svobodu a především na radost z uličnických, někdy notně poťouchlých kreativit - od fiktivních nákupů nemovitostí přes občasné opulentní hostiny ve vybrané restauraci, až k revizorskému vymáhání hubiček od půvabných dívek jako pokuty za černou jízdu. Až ustaraná manželka, která spořádaně šetří na pohřeb, začne mít všeho dost a žene to k rozvodu...

Babí léto scenáristy Jiřího Hubače a režiséra Vladimíra Michálka je vlídný a příjemný film. Můžeme si dokonce vybrat, zda se necháme unést příběhem - tu jímavým, tu s rozbuškami černého humoru, či skvělými hereckými výkony Vlastimila Brodského, Stelly Zázvorkové a Stanislava Zindulky. Nebo zda se zamyslíme nad vážnými tóny znějícími v podtextu, nikoliv však pouze "ve druhém plánu". Téměř vše je tu přijatelné, nosné, nevtíravě působivé. A když tu a tam snad zadrhneme o přespříliš dojemnou scénu, vzápětí ji včas "shodí" žertík na pomezí drsnosti. Pokud se nám třeba nezdá ten či onen dialog, pak si musíme spravedlivě vzpomenout na četná příjemná překvapení, jimiž nás tento film obklíčil. Třeba na to, že Vladimír Michálek - od nějž bychom po syrovém a místy až nemilosrdném Andělu Exit čekali leccos, ale nejméně asi film o starých lidech - prokázal nevšední citlivost k času "babího léta" Hubačových hrdinů i podivuhodný smysl pro humor (jaký jsme u něj snad dosud neviděli). Příjemným překvapením je i filmová řeč, příkladná prostota výrazu. A také to, že se dokázal vyvarovat laciných point. Nenechal třeba žádného z hrdinů umřít, jak by velel zákon správného dojáku; nebo když starý pan Hána "kupuje" další zámek, nečeká na něj agent, který ho zná až příliš dobře z předchozí koupě. Atd.

Hubačův scénář poskytl příležitost několika hercům starší generace předvést, jak skvěle to stále umějí. Divák má pocit, že se do svých rolí oblékli jako do dobře padnoucích šatů (možná si je i někde trochu upravili, aby byly opravdu "na tělo"). Autor je zkrátka dobře napsal, režisér rozhodně nezkazil, herci výsostně předvedli. Což platí i pro ostatní postavy filmu a jejich představitele - Ondřeje Vetchého jako mladého Hánu i pro epizody, v nichž se na nevelkém prostoru, nicméně výrazně, mihnou Zita Kabátová, Jiří Lábus, Simona Stašová a Petra Špalková.