Životní dráha našeho nejznámějšího skladatele písniček je většině příznivců české populární hudby - a nejen jim - nepochybně dostatečně známá. Obsažněji jeho život popisuje například jeho někdejší kolega z pražského Národního divadla Rudolf Deyl starší ve své knížce Písničkář Karel Hašler, která vyšla v roce 1968.

Připomeňme tedy jen heslovitě, že Karel Hašler se narodil v roce 1879 ve Zlíchově u Prahy, vyučil se rukavičkářem a ve svých osmnácti letech utekl ke kočovnému divadlu. V roce 1897 debutoval na prknech smíchovské Arény, dostal se do Národního divadla v Brně, v sezoně 1902-1903 byl členem Slovinského divadla v Lublani a od roku 1903 Národního divadla v Praze, odkud dostal v roce 1916 výpověď, protože zmeškal představení. Po tomto datu je již jeho další umělecká činnost spojena výlučně s lehkou múzou - a my se dnes blíže podíváme právě na Hašlerovo působení na prknech různých kabaretů, na jeho první skladatelské úspěchy, ale hlavně na jeho první gramofonové nahrávky.

Jméno Karla Hašlera začalo být mezi laickou veřejností známé po roce 1906, kdy u nakladatele Mojmíra Urbánka vyšel první sešit jeho Staropražských písniček. V té době také psal texty k písním Anatola Provazníka a Rudolfa Frimla (jeho ženou se stala Frimlova sestra Zdeňka), naučil se hrát na kytaru a od roku 1908 vystupoval již s vlastními kabaretními šansony v pražské zpěvní síni U medvídků na Perštýně. Od roku 1910 účinkoval v nově založeném českém kabaretu v pražském paláci Lucerna, kde nějaký čas působil také jako režisér. Od roku 1915 pak řediteloval dalšímu pražského kabaretu Rokoko, s kterým v letech první světové války podnikal "národně povzbudivé" zájezdy po českých zemích a zavítal s ním i na Slovensko. Od té doby se také datuje jeho dlouholetá spolupráce s Johnem Gollwellem, který Hašlera provázel na klavír a upravoval jeho skladby pro tisk (Hašler byl totiž v hudbě samouk).

První Hašlerovy písničky byly nahrávány na gramodesky již krátce po úspěchu tiskového vydání prvního sešitu jeho Staropražských písniček. Natáčeli je za doprovodu různých dechových orchestrů pro firmy Pathé, Zonophone či GCR mimo jiné komik a zpěvák Alois Tichý, barytonista Josef Slavík, kabaretní zpěvák Josef Sládek, skladatel a zpěvák Rudolf Leo Vašata, nebo Hašlerův kolega z kabaretů Lucerna a Rokoko Karel Reinstein. Mezi nejpopulárnější patřily například písničky Pražské panenky, Šel jsem ondy s půlnoci, Píseň o ztraceném věnečku, Ty petřínské stráně či Zvonečky v Loretě. Od roku 1915 se Hašler objevoval jako herec i v němých filmech.

Hašlerovy někdy rozmarné, jindy sentimentální písničky na "národní notu", často se satirickými texty nepokrytě protirakouského vyznění, s nimiž v letech první světové války vystupoval například v karlínském Varieté, měly v jeho nenapodobitelném přednesu u lidového obecenstva obrovský úspěch. Z těch, které vyšly po vzniku ČSR tiskem, ocitujme například část textu písně s názvem Konfidentská, kterou Hašler zpíval na nápěv rakouské hymny Zachovej nám, Hospodine: Synu, uč se konfidentem, to je dobré řemeslo, zeptej se jen mnohých žertem, kolik jim to vyneslo. Dělali to mnozí páni, zaplaceni od kousku, je to čestné zaměstnání, ale jenom v Rakousku. Hledej zrádce v monarchii, bez velkého rámusu, dodávej je policii, tři koruny od kusu. Můžeš též, když budeš chtít, prodat svoje soudruhy, a tak budeš jistě míti o Rakousko zásluhy. Kup si pěknou trikoloru, nauč se "Hej, Slované", proti vládě řečni v sboru, tobě se nic nestane. Můžeš třeba někde v radě na Františka nadávat, svádět lidi k velezradě, a přitom je udávat.

Po vzniku ČSR působil Hašler jako již etablovaný umělec opět v kabaretech v Lucerně, v karlínském Varieté a Rokoku, krátce i v pražském Divadle na Vinohradech. Ve svých kupletech si v té době začal brát na mušku (stejným způsobem jako dříve Rakousko) i novou politickou garnituru.

Na gramodeskách v té době vyšly jeho první politické kuplety - v provedení vojenské kapely a se sborovým zpěvem například vydala firma Odeon kromě řady Hašlerových oblíbených písniček na staropražské téma i jeho úderný vlastenecký kuplet Kampak na nás, bolševici (copak vás to napadá - víme, jak ta vaše volnost vypadá...).

V roce 1919 si Hašler v průchodu paláce Lucerna otevřel vlastní prodejnu a hudební nakladatelství a v roce 1924 zahájila ve Vodičkově ulici (u pasáže kina Světozor, v místě pozdější prodejny gramodesek Supraphon) provoz jeho nová moderní prodejna, vybavená mimo jiné boxy pro přehrávání gramodesek. V témže roce se stal Hašler ředitelem české pobočky anglického koncernu The Gramophone Company Ltd., který vydával gramodesky značky HMV. Někdy krátce předtím také vyšly na etiketě značky Concert Record Gramophon snímky, jejichž drážky poprvé zachytily "šeptající" tenor Karla Hašlera přednášejícího vlastní písničky a kuplety. Během tohoto nahrávání (probíhalo v jednom z pokojů pražského hotelu Modrá hvězda) vznikly také první gramofonové snímky Vlasty Buriana, Slávky Grohmannové a R. A. Dvorského.

Hašler natočil v této své první sérii nahrávek celkem osm titulů - mimo jiné písničky Tulák, Svatba na faře, Papoušek, nebo Copak je to za vojáka? Na druhé straně gramodesky s touto dodnes populární písničkou najdeme satiru na prušácký dril s názvem Tajemství německé disciplíny.

Politicky úderných kupletů složil Hašler v době těsně po vzniku ČSR celou řadu. Údajně i kvůli těmto jeho bojovým satirám v té době prvorepublikové ministerstvo vnitra zavedlo cenzuru kabaretních výstupů. Dost výmluvný je například text jeho písně Ať žije Česká republika (ta se na gramodesky bohužel nedostala) - ocitujme opět jen část: Máme energickou vládu, strašidlo na Pražském hradu, máme i svůj státní dluh, pilných lidí jako much. Máme slavné politiky, ministry i bolševiky, máme vojska hrdinská. Máme i svůj poklad zlatý, máme tu i atentáty, neschází nám tady nic, jenom řada šibenic.

O dalších gramofonových snímcích a osudech Karla Hašlera si povíme zase příští týden.

GABRIEL GÖSSEL