Osobitý typ humoru, postavený na znalostech specifik afrického prostředí, je tu sklouben s klasickou dobrodružnou komedií, společenskou satirou a některými postupy němých grotesek, to vše v půvabném koktejlu, který měl nečekaný ohlas. Děj se postupně splétá ze tří motivů. Prvním je křovácký lovec Xi, vydávající se na dlouhou cestu, aby vrátil bohům dar, láhev coca-coly, který místo pomoci přináší lidem z buše neshody a hádky, druhým je úspěšná novinářka Kate, která se rozhodla změnit zaměstnání, chce se stát učitelkou v misijní škole, a nesmělý mikrobiolog Andrew, který se do ní zamiluje, třetím pak banda neúspěšných atentátníků na útěku, kteří zajmou děti z misijní školy i s Kate jako rukojmí, která by jim umožnila přejít hranice. Režie Jamie Uys. Vedle N´Xaua, představitele sympatického křováka Xiho, se ve filmu objeví Marius Weyers, Sandra Prinsloová, Nic de Jager a další.

Úterý 6. 11. 2001 PRIMA - 20.55 hodin

Připravit, zorganizovat a provést výměnu dvanácti bytů je dílo hodné mistra. Tím ovšem dr. Radosta také je. Náhlé těžkosti a komplikace řeší s grácií za pochodu a pro jistotu, aby se v den D všechno povedlo, provede "malou" generální zkoušku, která odhalí mnohé. Objeví se rovněž drobné problémy, způsobené např. svatbou objednanou na nevhodný termín nebo váháním některých účastníků akce. Zmatek, jenž málem zhatí celou operaci, vyvolá "noční cvičení", vyhlášené opilým psychologem Knotkem...

Režie Zdeněk Podskalský, Ladislav Smoljak. Hrají Rudolf Hrušínský, Josef Abrhám, Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Daniela Kolářová, Zita Kabátová, Karolina Slunéčková, Marie Málková, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner a další.

Středa 7. 11. 2001 ČT 1 - 21.50 hodin

Nebyla to mediální hvězda, říká o Václavu Voskovi jeden ze souputníků, kteří na něj vzpomínají v dokumentu Božský skeptik. Patrně ne v současném významu. Ale rozhodně to byl velký herec. Snímek Světlany Lazarové z cyklu Předčasná úmrtí o tom podává inteligentní svědectví. Záznamy z divadelních představení, filmů a televizních inscenací, i vyprávění členů rodiny a přátel o tom přesvědčivě vypovídají. Autorka vybrala zajímavé dokumenty i svědectví a připomněla - mnohým možná i objevila - vzácné herectví a mimořádnou osobnost. Pamětníci souhlasně vypovídají, že Voska mluvil o svém soukromí jen nerad a málokdo věděl, co se děje v jeho nitru; o to je však dokument uměřenější a sympaticky civilnější, bez "senzačních" odhalení. Vždyť Voskovo herectví bylo samo o sobě zázrakem tvoření, a ti, kdo mu mohli být nablízku, na to nezapomenou. Škoda že mu doba nepřála - zejména po roce 1968, kdy byl pro svou společenskou angažovanost v nepřízni vládců. Zakázali mu učit i na DAMU. Zůstalo po něm méně filmových a televizních rolí, než by jeho talent zasloužil. Nicméně, zachovaly se záznamy divadelních představení, vzpomínky kolegů (Jaroslavy Adamové, Věry Galatíkové, Radovana Lukavského, Borise Rösnera) a režisérů, kteří s ními pracovali (Oto Ornesta, Jiřího Šrámka, Josefa Henkeho). "Uměl hrát tak, že i z kolegů, kteří s ním byli právě na scéně, udělal diváky," vzpomíná Radovan Lukavský, a Jaroslava Adamová dodává: uměl, co mnozí nedokázali: zahrát v konverzačce stejně výtečně jako ve velkém dramatu.

Václav Voska s velkými dramaty také ze scény odešel. Jednou z jeho posledních rolí byl Sokrates, zkoušel i Salieriho v Schafferově Amadeovi - ten mu však už nebyl dopřán; zemřel o prázdninách 1982. Předčasně, i když mu bylo už čtyřiašedesát let...

Čtvrtek 8. 11. 2001 ČT 1 - 20.00 hodin

Román Přítelkyně z domu smutku, jak ho počátkem osmdesátých let napsala Eva Kantůrková, byl inspirován jejími zážitky z roční vyšetřovací vazby v ruzyňské věznici. Bylo to místo, kde měl být člověk pomocí promyšleného systému zbaven své důstojnosti, ale byla to také příležitost k setkání s galerií lidských typů, z nichž mnohé lze potkat právě jen ve vězení. Ve své knize, kterou sama nazvala románem-pravdou, dosáhla autorka mimořádné působivosti. Tu neztratila ani jeho čtyřdílná televizní adaptace.

Western prošel křivolakým vývojem: když se vymanil z primitivních akčních schémat, začal obhlížet náročnější výrazové postupy. V 50. letech se proslavila psychologizovaná varianta, poté nastoupily pokusy demytizovat hrdinské pověsti o dobývání Divokého západu či strhnout mravoličnou gloriolu o nezbytném potrestání zla satirickým výsměchem, hodnotovým převrácením dosud uznávaných rolí - hrdiny komediálního westernu Butch Cassidy a Sundance Kid (1969) jsou dva sympatičtí desperáti, tak dlouho svými smělými loupežemi pokoušející osud, až před úderem zákona musí téměř nepřetržitě prchat.

O žertovně laděné westerny nebyla nouze ani dříve, avšak teprve nyní se důsledně převrátily dosud vyznávané jistoty. Uličnické kousky obou kumpánů totiž byly prodchnuty hravostí, naplněny smyslem pro nečekaný paradox. Snímek zkušeného režiséra Georga Roye Hilla hýří místy roztomile cynickým humorem jak situačním, tak zejména slovním - vtipné promluvy, jimiž se oba nerozluční kamarádi i jejich bezstarostná společnice častují, ani dnes neztrácejí na své působivosti. Svým způsobem se zde glosují ideály svobody a nezávislosti, tak aktuální právě ve vířícím období na přelomu 60. a 70. let.

Se značnou dávkou nadsázky film líčí i "pracovní" nezdary, třeba když loupené bankovky poletují čile vzduchem, neboť množství výbušniny bylo přílišné; k neodolatelným patří rovněž výjev, kdy se svérázně řeší otázka vůdcovství. Ale přes přítomnost mnohdy až bujarých komediálních okamžiků je patrné úzké sepětí se stále zřetelnějším vážnějším, ba dokonce tragickým podložím, s neradostnými vyhlídkami, s nimiž se oba protagonisté odhodlaně - bezmála se stoickým klidem - smiřují. A režisér jejich postoji dává za pravdu, jakkoli jej současně ozvláštňuje. Zejména epilog, který se odehrává v Jižní Americe, kam se pokusili svou "živnost" přenést, poznamenává výrazná stylizace, hraničící až se svéráznou pantomimou beze slov.

Půvab vyprávění posílilo zejména herecké obsazení, dokonale souznící se zvolenou poetikou. Vedle osvědčeného Paula Newmana si režisér prosadil teprve začínajícího Roberta Redforda - a ten okamžitě uspěl. Oba herce pak svedl dohromady ještě jednou v neméně proslulém Podrazu.

Sobota 10. 11. 2001 ČT 1 - 21.00 hodin

Režisér Arthur Penn se podílel na řadě význačných filmů, profilujících podobu americké kinematografie šedesátých a sedmdesátých let. Často prolamoval ustálené stereotypy a vnášel nové pohledy - kriminální žánr obohatil sociálními podtexty, westernu vtiskl analýzu společenského pozadí. Právě Malý velký muž (1970) zkoumá dějinné klima, v němž probíhalo později legendarizované dobývání Západu, zvláště vraždění indiánského obyvatelstva, bouřícího se proti bělošské nadvládě.

Vyprávění začíná v současnosti. Vrásčitý, více než stoletý stařík si vybavuje zážitky, které prožil ve svém bouřlivém mládí. Jako malého chlapce jej unesli indiáni, vyrostl mezi nimi a osvojil si jejich zvyky, jako bojovník pomenší postavy, ale velkého odhodlání získal i své jméno - Malý velký muž. Když se ocitne mezi bělochy, učí se dalším civilizačním návykům, procházeje mnohými groteskními příhodami. Po mnoha životních přemetech se ocitá ve vojsku generála Custera, odhodlaného definitivně se vypořádat s indiánským plemenem...

Podobně jako Butch Cassidy a Sundance Kid také Malý velký muž spoléhá především na komediálně vyostřený pohled. A možná dosahuje ještě větší účinnosti, protože rozpoutává kolotoč nenadálých, mnohdy bláznivých zvratů, jimiž titulní hrdina prochází. Silně ironizováno je především bělošské prostředí, zvláště jeho pokrytectví. Penn se nezastaví ani před rozmarnou frivolností - stačí si vybavit, jak (nejen) hlavní hrdina zápolí se sexuální náruživostí svých partnerek. Ještě zřetelněji než Roy Hill se Penn přiklání k prolínání humorných a tragických okamžiků, z nichž modeluje pramálo důstojný pomník pošetilostem takzvané civilizace.

Titulní roli ztvárnil Dustin Hoffman. S mimořádným pochopením postihl nehrdinského hrdinu, jemuž je bytostně cizí jakékoli násilí, i když je jím obklopen. Hoffman obratně modeluje jakousi parodii neohroženého pistolníka (hrdina se třeba naučí brilantně střílet, ale není schopen zamířit na člověka), svou postavu obohacuje o prvky rozpačitosti, vnáší nesmělý úsměv, až jakousi smířlivost vůči nepředvídatelnému osudu. Malý velký muž měl nepochybný význam: odkrýval nepříjemné poznatky o zdánlivě slavných skutcích amerických dějin.

Neděle 11. 11. 2001 ČT 2 - 17.05 hodin