Romantické komedie jsou oblíbené. Nemají se však míchat se satirickou nadsázkou. A právě toho se dopustil snímek Zlatíčka pro každého, ironicky obhlížející hollywoodskou továrnu na sny, zvláště pak privátní excesy uctívaných hvězd. Vypráví o jedné slavné dvojici, proslavené jako nerozlučný tým před kamerou i v soukromí, která se však rozpadne - někdejší manželé se nemohou ani vystát. Jenže pro chystané slavnostní předvedení jejich nejnovějšího filmu je nutné, aby na sebe opět vrkali jako zamilované hrdličky. A tím vyvstává základní zápletka.

Autoři - s režisérem Joem Rothem v čele - namíchali obstojné ingredience. Dokonce se nabízela laskomina v podobě modelového podobenství o síle manipulace. Vybrané publikum bylo totiž sezváno do přepychového, byť odlehlého hotelu a v záplavě nejrůznějších atrakcí a dárků mělo přehlédnout jak neshody mezi protagonisty, tak zejména fakt, že připravený film ve skutečnosti stále ještě dokončuje jeho značně výstřední režisér.

Co nakonec vzniklo? Hříčka plná nedorozumění i omylů, plná přeháněných gest a grimas. Spoléhá na širokoúhlý úsměv jako vždy bezbarvé Julie Robertsové, věčně se opakující Billy Crystal v roli mírně popletářského tiskového agenta pak pomáhá probíhající spory urovnávat i rozdmýchat současně - podle momentální potřeby. Hvězdnou dvojici, neschopnou spolu komunikovat, představují John Cusack a Catherine Zeta-Jonesová v podobném výrazovém velikášství a ukřičenosti.

Určujícím znakem vyprávění se stává kašírovanost, prostoduchost a laciné dvojsmyslnosti. Stačí připomenout sexuálně náruživého psa, "onanické" pohyby nebožáka, jemuž se do poklopce zapíchly kaktusové bodliny, hádka o velikost "mužského vybavení" atd. Pak pomineme i rádoby modernistickou koncepci dlouho nezvěstného díla, které se k překvapení publika i aktérů samých zvrhne v záznam zákulisních debat a hádek, natáčených skrytou kamerou. Ovšem odkazy na poetiku nezávislých filmařů, kombinované s (snad záměrně) nejstupidnějšími hollywoodskými stereotypy, nutně končí zcela rozvrácené a znetvořené.

Zlatíčka pro každého prostě zaostávají za skutečně vtipnými průhledy do prostředí, kde vzniká novodobé mediální opium - z poslední doby si jistě vybavíme roztomile mystifikující Múzu. Překvapivě selhala už scenáristická základna, na níž se podílel i Billy Crystal (zklamaly mnohé repliky, postrádající ve své obskurnosti pointu i smysl), samotná režijní realizace pak tyto chyby jen ještě zvýraznila, když se o ně chtěla opřít. Ale na druhé straně: v kinech se uvádějí ještě příšernější filmy...