V rámci multikulturního projektu Sláva barokní Čechie se koncem září uskutečnilo v kostele sv. Šimona a Judy koncertní provedení rozsáhlého hudebního díla Jana Dismase Zelenky Sub olea pacis et palma virtutis, zvaného také Melodrama de Sancto Wenceslao, které zároveň (v podstatě v tomtéž uměleckém podání) vychází na kompletu 2CD. Zatímco živé provedení mohlo pražské publikum vyslechnout už loni (nepočítáme-li premiéru před před 278 lety), na nosičích vychází skladba vůbec poprvé. Zasluhuje uznání mj. i proto, že je dosud nejrozsáhlejším projektem v oblasti autentického provedení. Zelenka dílo vytvořil na objednávku jezuitů pro pražské korunovační slavnosti císaře Karla VI. a jeho manželky a po prvé bylo provedeno za osobního skladatelova řízení v roce 1723. Jako kdysi při premiéře, také na současných koncertech a rovněž na natáčení CD se podílel početný tým čítající 150 umělců (soubory Musica Florea, Musica Aeterna, Ensemble Philidor, Boni Pueri a vokální sólisté); provedení řídil Marek Štryncl. Skladbu J. D. Zelenky je dost obtížné žánrově zařadit: jde o melodram, či oratorium? Nejspíš snad o ve své době typickou barokní alegorickou školní hru (byť v podstatě bez děje). Podobné se hrávaly v jezuitských školách k slavnostnímu závěru školního roku. Hudba má triumfálně slavnostní, místy až jásavý, radostný charakter, odpovídající námětu - oslavě statečnosti a zbožnosti knížete Václava - a především příležitosti, pro niž byla komponována. Obsahuje pestrou škálu prvků a žánrů: árie s bohatými koloraturními prvky, sbory, orchestrální pasáže, party pro sólové nástroje i dueta, taneční motivy atd. Autentické provedení díla umožnila skutečnost, že se zachoval archivní materiál, podrobně vypovídající o díle i provedení.

Knihkupec, absolvent oboru kulturologie na FF UK, grafolog a znalec Tai Či. Jaká asi může být hudba takovéhoto člověka? Jeho projekt je dvěma slovy - alternativní deprese. Ponuré, přemýšlivé a hluboce negativní písně, krátké, ostře intimní básně plné beznaděje, zpěv je tak úpěnlivě upjatý, jak jen to může u člověka v nejistotě být, hudbu sotva jen naznačují akustická kytara, basa, violoncello a saxofon. Není to folk, není to rock, není to nic - je to slabší chvilka Jana Jeřábka vyjádřená neskutečně silnou hudbou. Všechny písně i básně (protože zde se nedá hovořit o "textech") složil sám Jeřábek, v doprovodné skupině Další konec světa (příznačný název vzhledem k náladě alba...) hrají členové Majerových brzdových tabulek. Nejzajímavější na albu je to, že bylo nahráno již v roce 1997. Ty čtyři roky mu ovšem neublížily: zdá se, že vyspělo, že chutná sladčeji, vlastně hořčeji. Že Jeřábek ročník 97 je skutečně silné víno.