Všechno kolem se mění, a tak se mění i strašidla. Včetně těch, která straší nás dospělé. Jedno z nich se jmenuje metastáza. Cosi, co se zákeřně objevuje tam, kde bychom to nečekali, a co je vzdáleně spojeno se základem, nacházejícím se dočista jinde. Ale nemusí to být jen v pojetí lékařském a tom v poslední době tolik rozšířeném, spojeném s onou "ošklivou" nemocí. Metastázuje i terorismus, který se vrbí hned tu a hned zase jinde. A tak známe z mapy světa mnohem víc Severní Irsko než Špicberky, Korsiku než jiný ostrov - Nevis, Baskicko nám zní povědoměji než Lesotho a Čečensko je určitě známější než Džibutsko. I s bojem proti teroristickým metastázám je to podobné jako s těmi tělesnými. Je potřeba se obrnit trpělivostí, nebát se a bojovat, nehledat kompromisy a raději problémy radikálně řešit než před nimi mhouřit oči. Přesto je výsledek zápasu krajně nejistý a někdy i marný. Krutě podobné, nezdá se vám?

A tak v čase stále bláznivějšího, nervóznějšího a roztřeseného světa roste význam radostí - i těch malých. Nemyslím teď třeba poslední výkřik automobilového rozmaru, kterým je prý vůz, jenž vítá svého majitele radostnými projevy, jen se ukáže v dohledu. Ani telefony, které už nejen mluví, ale také vidí a komunikují s kdečím, včetně počítačů. Takové radosti jsou taky fajn. Jsou tu ale i jiné, ty zdánlivě nicotné a prosté, které na obří důležitosti a významu získávají teprve, když nám je svět z různých důvodů odepírá. Za takové prkotiny považujeme často notorické samozřejmosti. Například že kytky taky voní - kromě parfémů, kožených oděvů, esencí do vaření a jiných šidítek. Nebo že sníh studí - stejně jako led do sklenky s ginem. A že se nabaluje, když je mokrý, a dá se z něj postavit i sněhulák. To vlastně umí třeba i počítač. Jenomže ten jeho nestudí. Vlastně jo, taky. Ale docela jinak. A o to někdy jde, že kytky voní a sníh studí.

Strašidla jsou různá, metastázy ne. Ty straší pořád, ať už ty lékařsky myšlené, nebo ty v přeneseném smyslu slova, třeba teroristické. Recept zabírající všeobecně a beze zbytku na ně není. Zabírá jen vytrvat, nedat se a proti strašidlům nasadit častěji i ty malé, šedivě nicotné radosti. Někdy se mění v obry. I pouhopouhá pára je prý v podstatě nadšená voda.