číslo 47/2001
vychází 12. listopadu

Názory, komentáře

TÉMA TÝDNE

Včera, dnes - a zítra?

S výjimkou sociální demokracie, u níž je to naopak téměř obyčej, pořádají politické strany třídenní stranické sjezdy jen výjimečně. Pokud nás paměť nemýlí, ODS uskutečnila takový maraton jen dvakrát: v listopadu 1991 v Plzni a předminulý týden v Ostravě. Plzeňský kongres zahajovalo devět mažoretek, z nichž jedna dívenka na levém křídle svůj part roztomile kazila. Sám kongres se ale tehdy teprve šestiměsíční straně povedl. Neřečnilo se tam, nýbrž pěkně zostra diskutovalo, a to, co se schválilo, mělo svou váhu a důsažnost.. Václav Benda tehdy dohodl volební koalici KDS s ODS a Václav Klaus antikomunisticky zatvrzelou část kongresu přivedl ke střízlivému uvažování otázkou, může-li si ODS dovolit zříci se na volebních kandidátkách kvalitních odborníků jako Ivana Kočárníka či Jana Stráského jenom proto, že svého času byli řadovými členy KSČ. V listopadu 1991 se také v nejužším vedení strany jako její místopředseda objevil Josef Zieleniec, spoluzakladatel a spoluautor programu ODS. V prvních skutečných volbách (protože ty v roce 1990 byly vlastně všelidovým ANO pro OF a VPN) sedm měsíců po plzeňském kongresu získala ODS téměř 30 % hlasů v soutěži o křesla v ČNR a více než 33 % v souboji o mandáty ve Federálním shromáždění. Svým způsobem se k téhle době před deseti lety vrátil na nedávném ostravském kongresu ODS Jan Zahradil. "Když už jsme neuspěli se zásadní reformou volebního systému, musíme právě proto vyhrát volby tak výrazně, abychom to byli my, kdo si bude vybírat partnera do koalice, ne naopak. My nesmíme být tím, kdo je do počtu. Překonání mety třiceti procent, na kterou jsme se poprvé a naposled dívali seshora v roce 1992, musí být naším minimálním, zdůrazňuji minimálním cílem," pravil s otevřeností sobě vlastní novopečený místopředseda ODS, strany pravicové, konzervativní, podle něj příkladně komunikativní (viz spolupráce v krajských zastupitelstvech) a opravdově národní. Mimochodem Zahradil, takto stínový ministr zahraničí ODS, proslulý kritickým vztahem k Evropské unii, pronesl na evropské téma i následující věty: "My už neřešíme otázku, zda vstoupit do EU. Zdůrazňuji slovo vstoupit, ne se tam doplazit po kolenou. Tuto otázku jsme si už dávno zodpověděli, a to s kladným výsledkem. Dnes řešíme otázky jiné - v prvé řadě, jaký model EU prosazovat, až budeme jejími plnoprávnými členy." Rozumí se, dodejme, že nikoli dnešní, socialistický model. Jan Zahradil v Ostravě bohužel nenaznačil, zdali si na tak olbřímí úkol troufne případně sám, když o reformě Unie v intencích ODS v Bruselu a ve Štrasburku nikdo vlivný vážně neuvažuje. V každém případě přednesli ale Zahradil a ještě další místopředseda Petr Nečas příspěvky stručné a obsahující logicky a jasně formulovaný názor, což se o drtivé většině diskutujících nedalo říci ani s velkou nadsázkou. Nečas upozornil na někdy naprosto mimoběžnou vůli členské základny s vůlí funkcionářských klanů a zapochyboval o kvalitním výběru na kandidátky, jestliže se z 18 000 členů ODS plná tisícovka nakonec ocitne v politicky exponovaných funkcích. Jako jediný vedoucí funkcionář strany si pouze Nečas troufl předložit osm tezí na téma, za jakých okolností a s kým by měla ODS po volbách jít do vládní koalice a kdy by raději měla odejít do opozice. Václav Klaus v tom shledal Nečasovu taktickou chybu, leč místopředseda setrvává na názoru, že jednat s otevřeným hledím je správné. Oznámil-li Václav Klaus na jinak nudném, nenápaditém ostravském kongresu, že by dal před rutinou přednost myšlenkové i stylové inovaci ODS a masovému přílivu nových členů, čili že by se měla ODS otevřít a stát se vskutku občanskou, řekli bychom "širokopásmovou", pak se z ostravské nabídky zdá být právě Petr Nečas nejlépe vybaven k tomu, převzít jednou po Václavu Klausovi otěže. Ostýcháme se však napsat, že je "korunním princem ODS", protože jistý Ivan Pilip už v této straně jako naznačený "korunní princ" bídně skončil. Navíc je to stále a opět hudba budoucnosti: Václav Klaus byl kongresem potvrzen ve své funkci rekordními dvaadevadesáti procenty hlasů a v čele ODS se chystá vytřít konkurenci zrak a zvítězit v příštích volbách. Jak bylo v Ostravě patrno, strana se za ním vděčně a oddaně šikuje, jednou nohou nakopávajíc kamsi dočasné pobratimy od "socanů" a druhou masírujíc holeň čtyřkoaliční chásky. Však oni nám to tam voliči hodí, zvláště když jim pan předseda vzkázal, že když nevyhraje, mohl by se také z politiky odporoučet, doufá leckdo v ODS. Těžko odhadnout, kolik je v ní už dopředu vyděšených sirotků pro případ, že by ODS Klause ztratila, a jsou-li v ní naopak i tací, kteří by panu profesorovi z duše přáli katedru na nějaké té prestižní americké univerzitě.

Tvrdá slova ministra Tvrdíka

Výrok ministra obrany, že letouny L-159 jsou "nebezpečnější pro obsluhu než pro případného nepřítele", nebylo možné přehlédnout. Vysvětlení, proč řekl, co řekl, se nabízí několik: 1) Má starost o akceschopnost armády, za niž odpovídá. 2) Není mu lhostejné, jak jsou investovány peníze daňových poplatníků. 3) Nezaútočil pouze na prestižní českou zbrojovku, ale také na Boeing, jejího strategického partnera. V tom třetím případě bude následovat úvaha, že kromě nespolehlivých letadel by armáda měla mít i nějaká spolehlivá. Nabízejí se grippeny. Není divu, že se premiér za výroky svého ministra postavil: Se stíhačkami přijdou ofsetové programy, investice, které budou mířit do regionů s vysokou nezaměstnaností. Shodou okolností zrovna do těch, kde má ČSSD nejvíce svých potenciálních voličů. Ministr zřejmě přesně věděl, co říká a proč.